„Pane Švejk, nezdá se vám, že je pan prezident k těm pánům, co by měli být ministry moc krutej?“ ptala se paní Müllerová amatérského politologa Švejka.
„Jak to myslíte? Tak, že si jako klade moc podmínek pro jejich jmenování? Vždyť na nich dohromady nic nechce. Vzdělání, praxi, slušné chování, aby se každý večer před spaním k němu modlili… To je ve srovnání s tím, kdyby je poslal pro živou a mrtvou vodu úplná maličkost.“ Uzavřel Švejk v domnění, že už je paní Müllerové jasno.
„Přesto si myslím, že mohl být mírnější," řekla po chvíli.
„Vemte si třeba pana Chovance. To je tak pilnej člověk, že dokázal vystudovat práva za devět měsíců. Jinému by to trvalo tři roky. A vidíte, pan prezident mu to tumlování ještě vyčítá.
Já mám někdy takovej divnej pocit..“ Zarazila se, až ji Švejk musel povzbudit, aby pokračovala.
„Mně se někdy zdá, jakoby to pan prezident dělal ze závistí, že sám vzdělání nemá. Kdo ví, jak to s tím inženýrským titulem tenkrát sfouknul,“ zapochybovala.
„Prosím vás, jak vás to mohlo napadnout?“
„Mě napadají ještě horší věci. Jestli pan prezident vůbec umí počítat. Šest a sedm je kolik, pane Švejk?“
„No přece třináct, to se učí v druhé obecné.“
„Tak vidíte! A pan prezident si myslí, že je to jedenadvacet, když řekl, že bude pana Sobotku jmenovat premiérem týden po podpisu koaliční smlouvy, a to bylo šestého, a přitom si Sobotku pozve až jedenadvacátého.“
„To se někdy stane, že se člověk přepočítá, důležité ale je, že pan prezident není žádný analfabet.“
„Jen aby. Mně je moc podezřelé, že projevy nikdy nečte z papíru a říká je z hlavy. Jestli on vůbec umí psát a číst? Možná, že na to má lidi. Ale ti mu předčítají jenom něco, to, co by rád slyšel.“
„A co jako myslíte?“
„Když v pátek tvrdil, že jeden pan profesor napsal, že jako prezident může návrhy předsedy vlády odmítnout, tak prý měl jenom pravdu poloviční. Ti předčítači mu zřejmě zatajili další větu pana profesora, kdy napsal, že ve výběru ministrů má premiér navrch.“
„No,“ uvažoval Švejk,“ jestli je to takhle, tak je to od těch pánů poradců moc nepěknej kousek, pana prezidenta nechat v bludu.“
„Tak vidíte. Ta moje teorie, proč se vozí po ministrech, nemá trhliny. To je to samý, jakoby někdo chtěl na panu Zemanovi prezidentskou praxi, nebo aspoň prezidentské vzdělání. Kde by ho vzal, když žádná taková akademie pro budoucí prezidenty není?“
„Já bych byl, paní Müllerová, tolerantní. Pan prezident přece vystudoval dálkově. Jelcinovu akademii. Škoda, že zakladatel už je na pravdě boží. Jistě by měl radost, jak si pan Zeman vede.“
