Panečku, to byly kusy! (Made in Winter)

Puberťák otevíral DIKOBRAZ s radostným očekáváním, že kromě karikatury zlého strýčka Sama s atomovými bombami mezi prsty, uveřejněné jako vždy na první straně, stejně jako jindy úderníka, který dává na frak nemakačenkovi, uvidí i jiné, na tu dobu nevídané obrázky.

Totiž lepé zadečky a naďra krásek, které pan malíř zobrazil tak, jak to žádný kluk ve třídě nedokázal. A kdyby snad ano, dostal by trojku z chování, jestliže by se to učitel domákl.

Ty obrázky podněcující fantazii jako nejkrásnější poezie  nebo tzv. svlékací propisovačka byly podepsány velmi zvláštně: Neprakta. Takhle se přece nikdo jmenovat normálně nemůže. A taky že ne.

O rok, o dva později – v dobách, kdy k internetu bylo u nás aspoň ještě třicet let, a lechtivé fotky opačného pohlaví byly zbožím cennějším, než Rodokaps a Rychlé šípy – se puberťák už jaksi zklidnil.  Začal vnímat, že tyhle Nepraktovy praktické ženské tam nejsou (jenom) kvůli potěše oka, ale pro osvěžení ducha, prostě pro srandu, jako součást vtipné situace, vesměs nadčasové, často však k reáliím budovatelské éry poťouchlé.

Puberťák dospěl, a hle - strýček Sam se proměnil v prezidenty Johnsona, Nixona – a zase s těmi bombičkami, teď pro změnu neutronovými – nebo svištěl jako kovboj Reagan s laserovým koltem na satelitu při hvězdných válkách. A Neprakta ty prdelaté ženské, jako předtím, maloval dál. Pravda, byly to stále pohledné kusy, ale redisperové vnady už někdejšího puberťáka „nebraly.“ Braly ho jiné Nepraktovy kousky. A že jich bylo dost.

Takhle to vypadá, jako bych chytal v žitě. A jestli snad ano, chytil jsem hodně starou vzpomínku na první potkávání s mistrem, který mě doprovázel životem od doby, kdy jsem rozum bral, nebo kdy jsem si spíš myslel, že už ho beru.

Přes všechnu tu „srandu“, co Jiří Winter v novinách, knihách i v televizi rozdal, dával najevo, že život legrace sice není, že však i v neveselé době je pořád lepší smát se, než se užírat. (Nebo se ožírat - jak by možná dodal, kdyby ještě žil,  jeho častý "inspiroman" Miroslav Švandrlík.) 

Jan Dvořák