Pan Koláček se mřížím nebrání

Člověk by se málem divil, že ve Švýcarsku nerpravomocně odsouzený velemilionář pan Koláček se vyjadřuje poměrně pokorně k tomu, že by měl jít za mříže. Od lidí odsouzených u nás takovou smířlivost neuslyšíte.  

Pokud odvolání nedopadne v jeho prospěch, vyhýbat se mřížím nebude. Ale háček je pouze v tom, že nemůže jít o lecjaké mříže. Zlaté rozhodně nebudou, ty mu nikdo neposkytne, s tím se jistě pan Koláček už vyrovnal. Při možném výběru se ovšem bude snažit, aby to byly mříže z prvotřídní švýcarské oceli a nikoli už staré a rezaté, třeba z bývalé Poldovky.

Ono „sedět“ ve Švýcarsku, nebo v Česku, to je rozdíl několika tříd.

Místní poměry výstižně dokládají každému dobře známé snímky vazební věznice, kde je doktor Rath. A to je prosím, ač to zní hodně eufemisticky, stále ještě z hlediska práva nevinný člověk, a vlastně žabař proti bývalému uhlobaronovi. Proto by vazební podmínky měl mít dokonce komfortnější než po odsouzení.

To odsouzený Koláček, pakliže  bude mít při odvolání smůlu, má před sebou jinačí perspektivu než Rath.  Bude si moct vybrat, kam se posadit. A jak naznačuje, švýcarskému vězení by se nebránil a případné laskavosti justice umožňující odsedět si trest třeba na Pankráci nebo na Borech, se jistě  - což je moje skromná domněnka – rád vzdá. Není divu. Mají tam na naše poměry poměrně fešácké kriminály – pravda, těm norským pro masového vraha se ještě nevyrovnají, ale cesta tudy rozhodně vede.

Teď jde o to, aby v Česku už nebylo pana Koláčka za co soudit, aby si všechno hezky „vypil“ ve Švýcarsku. Ještěže majetek mu u nás nikdo vzít nemůže. Kdyby přece jenom za pozlacenou mříží úpěl, pak po návratu jako bezdomovec neskončí.