Palivec má velké štěstí, o lékařský diplom přijít nemůže, když není doktor

"Pane Palivče, co říkáte tomu, že pan president ani letos osobně nepoloží 17. listopadu květinu na Národní třídě a vůbec se veřejných oslav nezúčastní?“ zeptal se obvyklým profesionálním způsobem konzument Bretschneider. 

„Co bych říkal?  Že je trop – na nohy určitě, a možná, že vůbec. Tak proč by se měl v tom stavu předvádět, když má Ovčáčka, který kytku položí za něj a ještě si přisadí nějakou sprosťárničku? Řeknu vám, že dlouho už tady president nebude!

Dáte si ještě jedno?“

Bretschneider sjel Palivce ostrým pohledem a udeřil otázkou:

„Víte, vy vůbec, co jste teďka řekl, a jaké by to pro vás mohlo mít důsledky?“

„To, to“..koktal Palivec.

„Nebojte se,“ vmísil se do hovoru Švejk, „trest smrti za vlastizradu vám nehrozí, ani kriminál, dneska už urážka hlavy státu trestný čin není…“

„Není, ale můžete platit pěkně tučné odškodné, pokud by vás Hrad žaloval kvůli ochraně osobnosti..“ tlačil Btretschneider.

„Ježíšmarja, pane Bretschneider, to by mě položilo. Mějte uznání a neudávejte mě“, žadonil hospodský.

„Proč bych vás udával? Já už u tajných nejsem, já teď dělám finančního inspektora a lovím ptáčky, kteří šidí EET. Vy, jak doufám, mezi ně nepatříte?!“

„Jak vás to napadlo? Já mám všecko v cajku, pane..pane inspektore“, dušoval se Palivec.

„Nechcete paňáčka? Na firmu, samozřejmě?“ dodal pak vemlouvavě.

„Já bych se k tomu paňáčku připojil“, přihlásil se Švejk. „A vy si s námi pane Palivec dejte taky,“ dodal, „aspoň si přiťukneme na to, jak levně jste z té šlamastyky s panem presidentem vyváznul. Máte štěstí, a dokonce dvojité. Že vás nikdo neudá a pak taky proto, že nejste doktor. Kdybyste totiž doktor byl a řekl o prezidentovi, že je trop, tak byste nejenom zaplatil milióny, ale pan ministr zdravotnictví by vám mohl navěky odebrat diplom.“

„A proč, jako?“ divil se Palivec a Bretschneider se potutelně usmíval.

„Protože byste stanovil panu prezidentovi diagnózu jen tak na dálku, jenom podle toho, jak vypadá v televizi a jak mluví, což by od vás jako doktora bylo hrubě neetické.

Nevěříte? To já znal jednoho dětského cvokaře, nějaký Matýs, tomu sice diplom ještě nevzali, ale musel dobrovolně odejít ze všech odborných funkcí – a že jich měl, panečku.

„A co provedl? On snad dětem ubližoval ?“ zajímal se Palivec.

„Kdyby!  Spáchal něco mnohem horšího. Napsal o jedné dívce, že kvůli tomu, že je nemocná a bez sociálního cítění, ji určité vlivné kruhy využívají ke svým cílům. A byla mela. Stanovil diagnózu, aniž by dívku prohlédl.“ Uzavřel Švejk.

„A kdo byla ta dívka?“ zeptal se Palivec.

„Nějaká Gréta ze Švédska“.

„Nebyla to Garbo, ta herečka?“ rychle reagoval Palivec.

Bretschneider si ťuknul na čelo: „Prosím vás, Garbo! Té by dneska bylo už 130. Té drzé holce je teprve 16, a kdo ví, kolik doktorů má už na svědomí.“

„Tak já letím pro ty panáčky“, pravil Palivec spokojeně a děkoval osudu, že není doktor.