Padla facka, padla na sále, když tam Krnáčová předevčírem byla

Málokterý politik otevřeně přizná, že přijatelnou míru fyzické bolesti způsobené někým z blízkého okolí bere s uspokojením, ne-li s rozkoší.

Politici se totiž obávají, že by je po takovém, svým způsobem vyjádření hrdosti, považovala veřejnost za úchyly nehodné jejich důvěry.

Toho se pražská primátorka Krnáčová nebojí, netrpí komplexy profesionálních politiků.  Po předvčerejší rušné noci, kdy si ji do parády vzalo celé partajní vedení a předtím ještě zastupitelský klub, všem bez obav nahlas poděkovala. Otevřeně prohlásila:Když jsem se ráno probudila, uvědomila jsem si, že jsem tu „facku“ od klubu možná potřebovala.

Samozřejmě, že šlo jen o fackování ryze výchovné, o žádném domácím, respektive klubovém násilí nemůže být řeč. Vše se dělo s patřičnou mírou.

A navíc byl uplatněn jen základní výchovný prostředek, v portfóliu má hnutí ještě další, poněkud razantnější.

Ostatně ANO v předvolební kampani nijak netajilo způsob, jakým Pražanům nejkvalitnější hlavu města zaručí.