Ostuda! Soud šel na ruku kverulantským docentům. Chce, aby je prezident profesory jmenoval

Z rozhodnutí soudu, že prezident neměl právo  kandidátům odepřít profesorský titul, by pro každého normálně myslícího člověka s nehroší kůží vyplynulo, že je teď na místě urychlená náprava.

Prezident samozřejmě záležitost neignoruje.

Dokonce ještě před víkendem o ní hovořil s kancléřem Mynářem. Ten totiž přišel s konstruktivním nápadem, aby prezident při příští jmenovačce nových prófů tyhle stěžovatele k nim přihrnul, a byl by od nich i od soudu pokoj.

„Ale Vráťo“, povytáhl prezident nelibě obočí. „To by přece vypadalo jako kapitulace, a já si za svými důvody stojím, soud nesoud. Když o někom řeknu, že je v seznamu udavačů STB a že proto nemůže být profesorem, tak to platí, i kdyby to byl Einstein. Docentura mu musí stačit. To není žádná diskriminace, to je vyšší princip mravní.

Jo, kdyby si pan docent teď založil vlastní partaj, jakože dva předsedové stávajících partají jsou na tom s minulostí podobně jako on – a nikdo jim hlavu neutrhne -  a v říjnu jednadvacet volby vyhrál, to by pak byla jiná. To bych ho ještě stihnul jmenovat premiérem, protože skončím až v lednu třiadvacet.  Padni komunu padni, premiérem by být mohl, ale bez té profesůry. S takovým škraloupem by vlastně ani neměl učit ty nevinné dětičky.“

„No jo, ale to nás může za čas soud znovu popotahovat za nekonání..“

„Jaké nekonání? Konám! Profesorem prostě nebude. Pedagogika je křehká květinka a vyžaduje osobnosti bez poskvrny - ať se dá na politiku, na to mu docentura může bohatě stačit. Jsou snad Vojta nebo Andrej  docenty či profesory ?

A já, já  jsem také jenom Ing., CSc., dr. h. c.,  a  nekňučím, že  ještě žádnou univerzitu nenapadlo, aby mně nabídla aspoň  čestnou profesuru - to bych pak jmenování provedl bez zbytečného odkladu, neboť bych neseznal  žádných překážek v rovině mravní. Rozumíš?"