Ošklivá vlastnost pohrdat některými politiky

  Jednou z nehezkých vlastností je pohrdání bližními, kteří se nedají odradit chvilkovými neúspěchy na vytýčené cestě a se zaťatými zuby se derou k cíli dál.

Že už se na to nevykašlou, říkáme od pece my líní a neschopní místo toho, abychom ocenili jejich vytrvalost, pracovitost, kreativitu a zejména vynikající kondici zažívacího traktu, jmenovitě pak žaludku, který všechno stráví.

My prostě žaludek, fištróna, ani další doplňkové vlastnosti na to nemáme, abychom kontinuálně usilovali o pozici, která nám zajistí podmínky pro to, abychom se jako vyvolení mluvčí lidu mohli přičinit o všeobecné blaho. To ovšem neznamená, že bychom měli být tak malí a těm kvalitnějším z nás podrážet nohy a ještě k tomu je zesměšňovat.

Takový Martin Bursík, přezdívaný ekonepřáteli „zelený mužíček“ na naše řečičky stejně nedá. Kdyby dal, neměl by šanci být po letošních volbách senátorem. A je nejvyšší čas, aby se ústavním činitelem už opět stal, protože od jeho posledního angažmá jako místopředsedy vlády uběhlo předlouhých pět let. Biologické a finanční hodiny neznají ani v jeho případě bratra. Tak mu to senátorské křeslo přejme, vždyť pro to, aby hájil naše zájmy, se vždycky mohl roztrhat. Respektive roztrhat stranické tričko a vzít si tričko jiné partaje. Aktuálně topky.

-A co má jako být? Je to hygienické opatřeni

Někdo mění jenom manželky, já taky trička.