Elitní útvar si zakládá na sto čtyřicetileté tradici. V jeho čele byli a jsou význační hasiči, kteří to s hadicemi dotáhli vysoko, až na Hrad či do Strakovky. Bezhlavě nekropí, a raději dvakrát měří, než aby jednou stříkli vedle.
„Veliteli, hoří!“ vlítnul do místnosti službu konající hasič, a vyčkával.
„Jo? Tak konejte, člověče,“ nelibě reagoval velitel, protože právě vyplňoval dotazník, “ a nestůjte tady jako přikovanej!“
„Rozkaz, náčelníku! Už letím vyhlásit poplach..“
„Poplach? Co vás to napadlo? Cožpak neznáte specifické postupy našeho elitního útvaru? No, asi ne, budete tu novej.
Tak heleďte, teď když jste mi požár nahlásil, tak musíme udělat souběžně dvě věci. Nechat …
„Nechat oddíl nastoupit“, vpadl hasič veliteli do řeči.
„Ale ne, nechat sestavit tak zvanou hasební komisi, trojčlennou, a protože u nás vládnou demokratické poměry a nefungujeme jako firma, tak tu komisi necháte zvolit, ale pozor, tajně, žádným zvedáním ruky.
To byste tak do hodinky mohli zvládnout, a pak.."
„Budeme hasit!“
„Ale nic nebudete hasit. Nejdřív si komise musí zvolit svého předsedu, sepsat o tom zápis a doručit ho ke mně. Když bude v pořádku, dám na něj razítko, a můžete..“
„Hasit“
„Co jste tak hr, člověče? Nejdřív přece musí na místo vyrazit komise. Ta požár zadokumentuje, a vrátí se sem na základnu. Pak navrhne hasební postup s plánem zásahu a s kalkulací nákladů. Až to skouknu, tak..
„Tak už vyhlásím poplach, a vyrazíme hasit, veliteli“, odhodlaně prohlásil hasič.
„Moment, moment, na poplach v tu chvíli je ještě brzo. Nejdřív musí proběhnout celooddílová pora…pora-da.. Ehm..Ech..Chr.. Tady..ně -co smrdí..ech. ech.. Jako by snad hořelo..“
„Taky hoří! Služebna nám hoří veliteli, to jsem vám chtěl od samého počátku ohlá..ohlásit, ale vy..“
„Tak..tak něco dělej..te… Vždyť už to hoří i tady… Já snad budu muset…chrch..vyskočit z okna..“
„Ne, šéfe! Žádná plachta tam dole natažená není, když porada ještě neproběhla…
No, aspoň otestoval, že tudy cesta nevede.."
