Vypadá to, že jsme poněkud divní a zaostáváme za evropským trendem, jestliže mezi šesti tisíci Evropany v řadách islámských radikálů není ani jeden člověk s českým pasem.
Přitom ještě včera se zdálo, že aspoň jeden takový se našel, respektive, že o něm vědí bezpečnostní experti v Bruselu, kteří se s tím svěřili komisařce
Jourové a ta to vyhlásila do Českého rozhlasu.
Jenomže v tu chvíli se ozvali hned dva čeští ministři – vnitra a zahraničí – s tím, že to pravda být nemůže, protože jejich tajné a netajné služby vše dlouhodobě sledují a prověřují, a podle nich zatím nikdo od nás za islamisty nebojuje.
Chudák paní komisařka. Z původně dobře míněného oznámení, kterým chtěla dát najevo, že my Češi přece jenom nejsme tak velcí poseroutkové, jak se o nás traduje, se nakonec stala nepodložená informace. Což paní komisařka nakonec nejenom uznala, ale ještě projevila nepochopitelnou radost z toho, že se vlastně mýlila. Že ani jeden Čech, Moravan či Slezan nepřišel na pomoc islámským bratřím.
Ale teď trošičku vážně.
Je poněkud komické, jestliže „evropské ústředí“ ústy své vysoké představitelky prezentuje neověřenou informaci, kterou ti „dole“ na úrovni národního státu vyvrátí.
Pak následná slova komisařky o tom, že je ráda, když se nepotvrdilo to, co předtím řekla, znějí jakoby od Máničky. Té od Hurvínka.
Přitom dokud Věra Jourová ještě seděla v Praze, a nikoli v onom nadnárodním loutkovém divadle, pro legraci nikomu nebyla.
