Mít na dráze ombudsmana je veledůležitá záležitost. Proto je skandální, že za celých 170 let co na území Česka železnice existuje, jsme se ho dočkali až teď!
Pravda - později lépe, než pozdě.
Před válkou (II. světovou) jisté náznaky o komunikaci drah s nespokojenou veřejností tu sice byly, například prostřednictvím filmu, pokud si vzpomínáte na Vlastu Buriana se slavnou pasáží „on doň (do vlaku) skončil a „ona doňa“, jenomže to byly spíše šoufky a nikoli seriózním způsobem vedený dialog s poškozeným nebo rozhořčeným klientem.
Je dobře, že díky Věcem veřejných dostane železnice lidštější tvář. Cestující bude mít opravdové zastání, jeho problém si už nebudou různí úředníci přehazovat mezi sebou jako horký brambor až zcela vychladne.
Osobnost obecné úcty a pevných morálních zásad bude rozhodovat padni komu padni. Obyčejný cestující, který si postěžuje na dvouhodinové zpoždění nebo velmi nekulturní WC ve vagonu bude vlídně vyslechnut a ujištěn, že vše se spraví, časem – jen vytrvat. Po obhroublostech ajzbońáků typu: „Tak si, paninko, zacpěte nos!“ nebo: „Stejně vám nic v tom důchodu neuteče“ budou vlídná slova ombudsmana hřát jako hojivý balzám.
Tím spíš, že touto funkcí má být pověřen bývalý velmi úspěšný ředitel Zoologické zahrady a poté rovněž ředitel – úspěšný už méně, neboť jeho skvělým plánům přistřihli úřednici Černínského paláce křidélka – Českého centra v New Yorku.
Taková kvalifikace by už sama o sobě byla předpokladem pro post ombudsmana, avšak pan Petr Fejk oslnil výběrovou komisi dokonale zpracovanou komunikační strategií budoucího nevelkého úřadu. Namátkou vybrané ukázky dokládají, že šťastnější volby být opravdu nemohlo.
Budoucí ombudsman má rovněž jasnou představu o nejbližších spolupracovnících, které si přivádí ze svého předposledního pracoviště. Odborné znalosti získal studiem literatury i poznatky z terénu. Budoucí vztah k šéfovi rezortu – ministru dopravy – deklaroval jako zcela nezávislou konstruktivní spolupráci.
Takže Fejka "krmit" rozhodně!
Jan Dvořák
