ODS je v průzkumech třetí – jsou horší věci, míní premiér

Když místopředsedové ODS Kuba a Pospíšil zaklepali na dveře předsedovy kanceláře, do zpěvu jim nebylo.

Čekali, že nad dveřmi jen blikne světelný nápis VSTUPTE a pak už se ocitnou před zachmuřeným šéfem, protože s partají to sice od deseti k pěti ještě nejde, ale k jedenácti procentům už ano.

K jejich překvapení nic nezablikalo, což mohlo věstit nejhorší variantu, že buď se šéf zastřelil, nebo že je nechce vidět. Chmury vzápětí rozehnal sám Petr Nečas, přišel jim s širokým úsměvem otevřít dveře. Když jim pak popřál dobré ránko a nabídl šťopičku domácí slivovice, mrkli Kuba s Pospíšilem na sebe. Jako by jim došlo, že situace je ještě horší, než si vůbec představovali – premiér je mimo mísu nikoli jen poněkud, ale vyloženě.

„Co máte tak důležitého, že bych o tom zrovna já měl vědět? Nejsem přece žádný,“ a teď se upřímně zasmál,“ knížepán, abyste mi každou ztracenou slepici museli hlásit?“

„Ale“, polkl Pospíšil a zajíkavě  pokračoval, „žádnou kvočnu jsme neztratili..“

„Přišli jsme o další dvě procenta v preferencích,“ doplnil opatrně Kuba, „a jsme furt třetí..“

„Buďme rádi, že nejsme čtvrtí!“ reagoval pln optimismu premiér.

„Berme to z té lepší stránky, tedy tak, že z vládních stran jsme druzí, a budeme-li hodně důslední a Schwarzkalouskovce za pravou pravici považovat nebudeme, potom jsme vlastně koaliční jednička!“ zakončil v dobré náladě a jedním okem povzbudivě zamrkal.

„Co když ještě..,“ zmohl se na nesmělý odpor Pospíšil.

„Jsou to přece jen pouhá čísílka, ten jejich nevěrohodný průzkum, “ chlácholil ho premiér, přičemž Kuba si nenápadně poklepal na čelo.

„A pojďte si konečně cvaknout,“ vyzval je premiér. „A ještě do druhé nohy!"

Pak si uvolnil kravatu a nahnul se ke kolegům blíž.

"Vy si snad ani nedokážete představit, jak fajn mi dneska ráno je. Víte, měl jsem v noci strašný sen. Zdálo se mi, že jsem předsedou vlády,“ a teď udělal lišáckou pauzu, během níž Kuba s Pospíšilem ještě více klesli na duchu, a pokračoval: „ale v Bulharsku. A že nás položil ČEZ.  Pak jsem se probudil, a s radostí zjistil, že u nás je všechno při starém. ČEZ neČEZ.

„No jo, nejsou lidi...“    

A premiér se štípl do tváře. Pro jistotu.

Jan Dvořák