Odposlechy zvířat nečíst, nečíst a nečíst!

Odposlechy jsem nečetl a číst je nebudu, opakoval si sám pro sebe, když sklouzl pohledem na přepis hovoru, kde figuruje jeho jméno.

Ale pro jednou by snad výjimku udělat mohl, protože, jak se zdá, zmiňují se o něm docela dobře - tak se na text mrkne aspoň jedním očkem. Zvláště tahle větička OBJEKTU 1 se mu moc a moc zamlouvala:

“…je to úžasný, vzácný člověk. Přesný, cílevědomý, empatický…“

Sebevědomě se nadýchl, opatrně se podíval kolem sebe, jakoby snad ještě někdo jiný mohl být v místnosti, a otevřel i druhé oko a ve čtení pokračoval.

„…a přitom všem, jak je to obdivuhodný státník..“

Přikývl.

„…a excelentní odborník, člověk s neobyčejným darem smyslu pro humor.“

Ironicky se pousmál – konečně si toho někdo všiml, a četl dál.

„A jak výtečný je to pedagog, špička oboru, a hotový encyklopedista k tomu. Byl by i vynikajícím gymnaziálním profesorem tělovýchovy…“

Teď zdvihl obočí. Profesor tělocviku? To má být snad nějaký vtip? A už zjevně odtažitěji pohlédl na další slova.

„..protože každého dokáže postavit do latě!“

To tedy dokážu, připustil, odposlouchávaný má svatou pravdu.

„Být v jeho blízkosti je zážitek za všechny prachy. Ví totiž všechno nejlíp.“

Spokojeně přivřel oči. Po chvíli se k textu vrátil.

„OBJEKT 2: To si o sobě fakt myslí, kočičko?

OBJEKT 1: Že váháš, mourku. Končím, nesou mi mlíčko. O tvém šéfíčkovi pomňoukáme příště.“

No tohle!

Já jsem vždycky říkal, že odposlechy zvířat přes analyzátor jsou strašlivě nešťastná věc, která ničí naší demokracii, a to je můj zásadní pocit z toho. Všechno ostatní je druhotné!

Jan Dvořák

-------------

A ještě bonus, když už jsme u těch odposlechů mezi zvířaty