Jeden z předáků odborových svazů z ranku dopravy pan Jaromír Dušek, muž, který se rád chlubí, že před třinácti lety dokázal na týden zastavit v celé zemi železnici, se rozpovídal pro sobotní Lidové noviny.
Téma bylo samozřejmě žhavé – zaměstnanecké benefity. Neslo se ve vítězném duchu, protože odboráři v patronaci premiéra skutečně převálcovali sněmovnu a senát s prezidentem jsou v tomto řetězci jen malé trucující zdrženíčko.
Nezaujatému čtenáři rozhovoru se vryla do paměti hned dvě Duškova poučení z krizového vývoje.
První si málokdo dá za rámeček a možná podlehne i frustraci. Mohl se totiž dozvědět, že je to právě on, kdo zpomaluje celé hospodářství, houby krize. Dušek to říká srozumitelně:“..Když si zaměstnanec bude muset kupovat obědy za tržní cenu, klesne jeho kupní síla a tím se zpomalí..“ A to se ani nezmínil o tom, jak moc zpomaluje hospodářství ten, kdo si za tržní cenu koupí třeba flašku - o auťáku nemluvě.
Dobře, tenhle argument p r o benefity má tedy ekonomické zdůvodnění a mnohým skeptikům otevřel oči.
Druhé poučení je však z rodu těch děsivých, odhaluje co všechno je možné ve třináctých komnatách státní správy.
Jaromír Dušek vydává odvážné svědectví o poměrech, které panují v nejvyšších patrech dopravního managementu.
Ať prostý ajzboňák, který se tam nějakým nedopatřením ocitne, nebo snad odborový boss, který jde hájit zájmy pracujících, se prý musí bát. Nikoli o židli, ale zřejmě o zadek. Dušek nechápavcům napovídá intelektuálním opisem:“..Můžu vám říct, že se tam bojím ohnout pro tužku na chodbě.“
Konstruktivně dodává, že chce založit spolek menšiny heterosexuálů. Jako náhrada za šéfování odborového svazu by mu to sedělo. Jako – s prominutím – prdel na hrnci.
Slušná společnost by si od něj pro ten smrad už teď měla odsednout.
Jan Dvořák
