Obavy o prezidentův stav

  Prezident Zeman přes Soukupovu obrazovku i tištěný bulvár vyzařuje nadále neomylnou bohorovnost a srší z něj jedovaté odsudky hlupáků, kterých tu žije většina. Tedy chová se konzistentně, zdravě a normálně.

To však neznamená, že by občanská společnost neměla o jeho zdravotní stav obavy. Jsou na místě?

-Chudák pan prezident, viď Bédo?

-A proč ho tak lituješ? Copak je troska?  Je přece trop jenom na nohy, a jak sám říká, politika se nohama nedělá, ale dělá se hlavou.

-No právě, hlavou.

-Ale tu má snad v pořádku, ne?

-Myslíš?

-Jestli myslím já, na tom tak nezáleží, hlavně, že  to myslí panu prezidentovi - a jemu mozek slouží jako prvotřídní promazané hodinky. A jakou má furt paměť! Jak pořád opakuje stejné bonmoty a přitom nevynechá ani slovo!

-Stejně ti ale mám takový dojem, že pan prezident žije v nějakém bludu o sobě, a věří mu.

-V bludu? Jako že má utkvělou představu, že je někým jiným než ve skutečnosti?

-To ne, řekla bych, že naopak. Myslí si, že něčím není, a přitom tím  je. Třeba zrovna teď, když se dal znovu slyšet, že Putinovým agentem není.

- Není? To je opravdu bludná představa. A žít v bludu, brr! To je asi podobné jako život ve lži. Ale kdo ho má z toho dostat, aby si uvědomil, kým vlastně je doopravdy?  

-Kdo? To nevím, když každý druhý jsme idiot.