O zesnulých jen… s trochou sarkasmu

Koho by napadlo, že za pouhých padesát dnů od chvíle, kdy se doktor Ransdorf stal „hvězdou“ blogů, sociálních sítí a médií bez ohledu, zda jsou tzv. seriózní či bulvární, už mezi námi nebude.

O zesnulých jen dobře, říká se. Ale proč ne i trochu sarkasticky, když právě poslední z četných Ransdorfových afér - curyšská - vyvolala takovou odezvu.

A to i proto, že první informace o zatčení byly sporadické a sváděly k senzačním úvahám o velkém kriminálním činu ve stylu filmových gangsterek.

Pak se na scéně měli objevit Ransdorfovi bílí koně, s jejichž pomocí chtěl miliardy podvodně získat.

Ukázalo se však, že o nezdařený pokus klasického bankovního lupu či podvodu nešlo, ale jen o to, že Randsdorf vybaven podezřele vyhlížejícími dokumenty, zastupoval klienta, kterému banka upírá miliardové konto z prodeje čokoládovny, které mu odkázala zahraniční příbuzná.

Bylo těch verzí ještě víc, ale jasno, nebo snad korunu všemu, dala až nedávná tiskovka, kdy jeden z aktérů curyšského příběhu se prohlásil za iniciátora návštěvy banky. Ransdorfovi přiřkl jen roli celebrity, aby je banka brala vážně.

Právě z úst tohoto muže pak zazněla fráze, která teď nabývá až hodnoty epitafu, když řekl, že v Curychu se na jednom místě spolu sešli čestný rytíř – onen muž je členem jakéhosi řádu – s čestným komunistou Ransdorfem.  Dlouholetým. Vstoupil do strany, když se očišťovala od pravicových úchylkářů osmašedesátého roku.

Političtí činitelé, včetně  těch antikomunistického ražení jeho odchodu litují. Možná i proto, že se jím necítili být osobně ohroženi, neboť podle nich vyznával přežité utopické ideje. Věřil, že v Evropě může zvítězit tzv. korigovaný socialismus.

A další je už v rukou těch nahoře – a dole.