S každou novou televizní pohádkou natočenou pro vánoční dny je to za posledních třicet let stejné, jako když chceme slyšet názor právníků na nový případ.
Co jurista, to názor jiný, i diametrálně odlišný. Jeden by obžalovaného ihned osvobodil, druhý by ho poslal na nucené práce do pivovaru a třetí by mu nařídil dva roky home office.
Profesionální kritici televize mají na letošní štědrovečerní česko-slovensko-německou pohádku rovněž odlišné názory. Zatímco obávaná hodnotitelka MF DNES je vcelku spokojena, jak se můžeme dočíst, tak kolega z téhož vydavatelství, avšak z LD, je velmi sarkastický.
A pokud si přečteme diskuse diváků, pak je to široká škála od naprostého zatracení přes příjemné překvapení až k poděkování za opravdu povedený kousek. NICMENĚ: buď jen meziřádky nebo naplno je přítomné srovnání s letitou klasikou, která se rovněž v tomto čase objevuje na obrazovce. Novinka vůči těmto kouskům pro pamětníky šanci nemá. A kupodivu, ať je těm pamětníkům pětasedmdesát, nebo jenom dvacet.
V jednom diskusním příspěvku se zastánce režiséra včerejšího filmu rozčílil natolik, že tomu, kdo měl opačný pohled, doporučil, aby - když je tak chytrý - si natočil pohádku sám.
Je málo pravděpodobné, že rada dopadne na úrodnou půdu, ale za pokus by to stálo. Vždyť přece každý dobře ví, co by v pohádce být mělo a nemělo, jaké ingredience do ní „vrazit“ - co se od dob krále Miroslava osvědčilo, a co ne.
Pejsek s kočičkou si pro příště uvaří pohádku sami, surovin mají dost. Zkuste to taky, místo rozčilování, protože za rok vám pohádka stejně vyhovovat nebude. (A ptali jste se dětí?)
