Nos na obrazovce? Znám lepší kousky, říká premiér

Příkladem zdravého životního stylu pro konzumem otupělé občanstvo, které se po celých sedm dní v týdnu neodtrhne od obrazovky a zcela tak ztrácí kontakt s realitou, nejsou jen tzv. podivíni.

Tokoví, kteří kašlou na výdobytky civilizace a vyznávají zelené hodnoty.

Bačkorové kultuře však nepodlehli ani výjimečné osobnosti  z nejvyššího politického ranku. Například pan premiér. Dal to jasně najevo, když prohlásil, že zná lepší způsob využití sobotního dopoledne, než čučet na obrazovku. Natož s tak nezáživným programem, jako s mluvící hlavou nějakého papaláše, snad ministra, možná dopravy, nějakého Bárty.

Má pravdu. Dělat v té chvíli cokoli jiného je užitečnější - třeba si zacvičit, rozbít vázu, počítat do deseti nebo zkoušet strkat nos i s ušima do písku. Jak sám říká, proč by si měl čichový orgán přilepit zrovna k obrazovce? Pohled do trouby je mnohem lákavější než na vychovatele, který premiéra považuje za vrtošivé děcko.

Takhle aspoň šéf kabinetu - televizí neovlivněn – může si udělat na celou záležitost patřičný názor. Nebo pravdomluvně tvrdit, že nic neslyšel a nechat věc promlčet. Obrazně i doslova. Na to nos má.

Jan Dvořák