Nezakazujte poště propagovat autory!

Ministr apolitické vlády a zároveň kandidát politické strany Martin Pecina musel asi třikrát polknout, když se mu doneslo, že na poštách, které vnitru podléhají, se ve velkém (plošném rozměru) objevila Naděje.

. Tedy nadživotně velká tvář Petra Nečase, jako „přes kopírák“ vzatá z volebních billboardů ODS, jenomže v téhle chvíli propagující toliko literární dílo zmíněného autora. Vše s poštou smluvně ošetřeno solidní agenturou.

První reakce pana ministra byla zajisté v rovině emotivní a neuvědomělé. Velmi pravděpodobně s ní spojený verbální projev by nebylo slušné publikovat.

Po vychladnutí však ministr musel uznat, že pošta se po jeho citlivých kádrových opatřeních v nedávné minulosti vlastně dobírá vrcholů kultivace. Nejenom snahou pořídit pracovníkům slušivé uniformy a skvělý design nových služeben v supermarketech, ale své fasády a prostory otevírá namísto propagace byznysu a jiných pochybných asociálních aktivit prezentaci plodů literární tvorby.

Co jiného, než nadějná prvotina nemajetného autora, přivydělávajícího si politikou, potřebuje reklamu?

Letití autoři drsné školy jsou už dostatečně proslulí a když potřebují do reklamy něco pustit, tak mohou i ze svého - kdo jiný na to má? Někdy však, v souladu s dobrými manýrami nositelů Nobelových cen, se o svých záměrech odmítají podělit s tiskem, zejména s některým. K tomu se však ti s čistým stolem začínající teprve doberou.

Takže taková Naděje na poště je významný osvětový čin. Pan ministr by měl zůstat nezávislým a jít třeba i proti proudu, když mu právníci i lidé z Lidového domu budou našeptávat, aby s poštou zatočil, že dělá z lidí – a tedy i z něj – pitomce. Věřme, že se ovlivnit nedá. Už proto, že stejně jako policii nesmí přikázat koho sebrat a hasičům kde stříkat, tak pošťákům nařídit, aby plakáty strhli.

Byla by to hrůza. Zákazem propagace autorů to začíná a rozdáváním důchodů navíc to zdaleka končit nemusí.

Jan Dvořák