Neuvážené rozdrcení ruské agenturní sítě - nedozírné důsledky

Ledva se prezident Zeman zotavil z ozdravného pobytu ve Střešovicích, už aby řešil krajně nepříjemnou situaci, kdy neuvážené počínání čučkařů z české tajné služby může způsobit ochlazení přátelských vztahů předních státníků s ním.

„Pane prezidente, četl jste z mého ranního monitoru v 11 hodin tu úžasnou zprávu, že Biska rozdrtila agenturní síť?“ zeptal se v úterý před polednem svého šéfa Ovčáček.

„Jistěže četl,“ procedil prezident.

„Takže si dovolím podotknout,“ pokračoval poněkud nejistě Ovčáček, „že by si pan ředitel Koudelka toho „generála“ od vás snad zasloužil, jestliže generálskou hodnost má kdejaký krajský velitel policie a hasičů“.

„A za co?

Za ten obrovský malér, že se navezl do ruské ambasády, která by podle něho měla financovat nějaké domnělé špióny? Jak na to přišel, proboha, to se nemohl poradit se mnou?!“ A třísknul holí o stůl.

„Ale šéfe, prý to byla společná operace několika kontrarozvědek z NATO, takže důvěryhodnost..“

„Tím hůř, “ sykl prezident. „Nechal jsem se hned spojit s ruským velvyslancem, který mě ujistil, že v žádném případě síť agentů nevydržují, protože nemají koho vydržovat, žádní u nás nejsou..,“řekl rozhořčeně a odklepl popel z cigarety na koberec. 

„Prý mělo jít o kybernetické agenty, ne o nějaké..“

„To je také nesmysl! Velvyslanec to vyloučil a byl přitom natolik otevřený, že připustil organizování a financování ambasádních počítačových kroužků pro zaměstnance a ruské občany žijící u nás i pro občany Česka ruského původu. Ale to je tak všechno. A to snad podle Koudelky mají být špióni?“ Sarkasticky se rozesmál a ironicky dodal:

„Vždyť takové kroužky práce s klávesnicí a internetem  jsou u nás i v domovech důchodců, takže by podle pana Koudelky pak musely být plné našich Bondů!“ ťuknul si na čelo. Potom ztišil hlas.

„A i kdyby, čistě hypoteticky na tom přece jenom něco bylo, tak víš, Jiří, co nás čeká teď?“ Krátce se odmlčel a potom tragicky konstatoval: “Odveta! V Rusku teď zase odhalí naši agenturní síť financovanou českým velvyslanectvím v Moskvě – kdybychom tam nějakou síť ovšem vůbec měli, jako oni nemají žádnou u nás.

Koudelka nebude generálem nikdy! Ten je totiž schopen všeho, jemu to ani trochu nepálí politicky. On si vybájí i čínské agenty a já už trnu, až se bude vychloubat, jak jejich síť taky rozdrtil.“ Sklesle se podíval na Ovčáčka a pronesl trpce: „To se pak ovšem, stejně jako Putin teď, už nebude chtít se mnou bavit ani Si Ťin - pching!

To si ten chlap nemůže k rozdrcení vybrat třeba kosovskou síť? Kosovany rád nemám, oni mě taky nemůžou cítit, takže by všechno bylo v pořádku, ale takováto kompromitace, to už je moc, to je na odvolání kvůli zdravotnímu stavu.“

„Tak já jdu zatvítovat,“ dovolil se Ovčáček, „že je pan Koudelka přetaženej a proto podlehl nemoci z povolání - špionománii a že by si zasloužil delší odpočinek v Domově duševního zdraví, nejlépe v zahraničí, třeba v léčebně na Krymu.“