Veřejným prostorem se jako blesk šíří Provolání Chvilkařů. Podpisem občané masově dávají najevo, že prohloubení demokracie a výměnu špatných politiků za správné si nejen přejí, ale chtějí se o to dalšími demonstracemi i přičinit.
-Ty Bédo, slyším dobře? Tihle to podepsali?
-A proč ne? Měli bychom taky, je nejvyšší čas se přidat.
-No, já bych to neriskovala, co když jednou budeme muset vysvětlovat, proč jsme podepsali?
-Nestraš, máme demokracii, podepsat můžeme cokoli. Tak já nás na ten jejich web taky hodím.
-Oba?
-Tebe snad ne?
-Já myslím, že když už, tak by tam mělo, pro jistotu, být jméno jenom jednoho z nás, tedy moje.
Ty máš přece lepší flek a kdybys o něj třeba přišel..
-Jako, že by mě za podpis v práci vyhodili?
-..tak ať to radši s mým platem odnesu já.
-Co furt šílíš?! Za prvé máme svobodu a zadruhé, to provolání není nic proti ničemu – tedy je proti něčemu, proti lumpárnám, to jo, ale není konkrétní, takže ti, na které míří, to nemůžou vztahovat na sebe – a jestli ano, tak jim to může být fuk, když je v tom provolání nejmenujou.
Hele:
Co chceme
My, níže podepsaní,
Chceme mít politiky, kteří respektují demokratická pravidla a instituce, nelžou, nekradou, nestraší a nejsou ve střetu zájmů.
Chceme být občany, kterým záleží na druhých lidech, zajímají se o stav společnosti a převzali za ni svůj díl zodpovědnosti.
Chceme žít v zemi, v níž se daří svobodě a spravedlnosti, má zdravou krajinu, a kde každý může žít beze strachu, důstojně a rád.
- Klidně to podepišme, ať taky zaujmeme správný občanský postoj. To máš jako s desaterem, to by taky mohl podepsat každý, i bezvěrec.
