Nespravedlnost: režim by bez nich nepadnul, vděku se však nedočkali

Jsou jich desítky, pro nás bezejmenných spoluobčanů, tehdy zelenáčů. Bez nich bychom však právě dnes nemohli prožívat státní svátek.  Nebylo by  co stavit. Až do roku 89 byl 17. listopad „pouze“ tzv. významným dnem.

Každoročně se vzpomínalo obětí zásahu nacistů proti demonstrujícím studentům za okupace, a 17. Listopad byl vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva.

V devětaosmdesátém roce aktivním přičiněním nejenom studentů, ale i mladých lidí, kteří nestudovali a zúčastnili se protirežimních akcí od Palachova týdne přes výročí srpnové okupace až po Národní třídu, mohl na sklonku roku starý režim padnout.

Málokdy se jejich zásadní podíl připomíná – a ještě méně se aktérům dostává veřejného či institucionálního uznání formou vyznamenání, které si bezesporu zaslouží.

Dosud byl svazem vyznamenán jen jeden Bojovník za svobodu, který v devětaosmdesátém  roce věděl, kde je jeho místo a nabádal tehdy ostatní ke stejně pevnému postoji.

Po první vyznamenané vlaštovce by měly následovat další. I to si dnes uvědomme.

Nebylo jen studentů. Ti, kdyby volně Národní třídou prošli, nestalo by se nic, a režim by se možná udržel až do švestek.

KDYBYCHOM MY TEHDY NEBILI, TAK BY DNES NEBYLO CO SLAVIT    

- - - - - 

Inu, trocha (?) trpkosti se vkrádá.