Nesmrtelná dojnice

  Nejenom za mého dětství, ale ještě před nějakými dvaceti lety byla tehdejší média, označovaná jako TRT(tisk,rozhlas, televize),v ekonomických rubrikách plná zpráv o rekordních výkonech dojnic, přesněji řečeno jejich dojiček.

Hodně podojit znamenalo požívat ve společnosti úcty, autority a nezřídka vysloužit si i poslanecký mandát, tehdy neplacený.

Zdálo by se, že rekordy v dojivosti s minulým režimem odešly.

Ne tak zcela. Dojí se dost a dost, jenom místo vemene se pěkně vyprazdňuje stát. Pozoruhodné je i to, že změna produktu zamávala s feminizací do základů a strhujících rekordů dosahují dnes převážně muži, tedy dojiči.

Překvapivá je i jejich vzdělanostní úroveň převyšující někdejší základní školu nebo učiliště dojiček.Kromě samozřejmé maturity převažuje vysokoškolské vzdělání, nezřídka ověnčené dalšími tituly a k tomu velmi dobré nebo dokonce výlučné společenské postavení dojičů.

Při bližším pohledu také zjistíme, že mezi těmi nejaktivnějšími jsou například i bratři ministrů, ministři samotní, hejtmani a jejich bratři a příznivci, poslanci, zastupitelé...či šéfové úřadů i úřadu, který by měl takovouhle naddojivost postihovat.

Od svých předchůdkyň z dob starých pořádků se však liší nezájmem o prezentaci svých rekordů v médiích a také tím, že, z vrozené skromnosti, si je ani nepřipouštějí a plaše říkají, že dělají jen to, co musí a mohou, nic výjimečného a hodného pozornosti. Dokonce se zlobí na ty, kteří jim mimořádnou aktivitu bez závisti přiznávají.

Pravda, jsou i tací, kteří sýčkují a diví se zázraku, že (prý) předojená(!) stračena ještě neleží na čtyřech. Ale každý dosavadní Hospodář, ať přišel z pravého či z levého konce dědiny, si v zájmu blaha téhle střediskové obce ještě taky přidojil.

Buďme však bez obav, že by se situace stala někdy bezvýchodnou. Prostě nás podojí tuplem. 

Jan Dvořák