Nerušte devátou třídu, přidejte další dvě!

Škrtací mánie se plíživě vetřela i do resortu, který se chlubí, že vytvoří lepší materiální podmínky pro vzdělavatele žáků základních škol.

Z ničeho nic se silně ozývají hlasy, že devátá třída je k ničemu, že se tam beztak už vyspělí a přerostlí drzouni jen flákají a napadají učitele, a proč se tedy nevrátit ke starému dobrému modelu šedesátých let s osmiletkou. A hned se to vyčíslí na pěknou sumičku úspor.

Takové úvahy jsou nejenom scestné, ale hluboce asociální. Čtyřicátníkům a starším se to pěkně o jiných uvažuje, když půjdou do důchodu hezky svěží už ve třiašedesáti. Avšak dnešní školáky čeká přinejmenším sedmdesátka jako konečná pracovního procesu. Chodit do práce budou téměř padesát let. Takový stav nebude mít daleko k někdejší panské robotě, která z nevolníků dřela kůži.

Bylo by proto hluboce humánní dnešním dětem s takovouhle perspektivou devátou třídu nebrat. Prostě jim ten rok mladistvého dovádění ještě dopřát.

Až ovšem Nečasova vláda zkoriguje veřejný dluh a díky tomu dostane důvěru pro další volební období, mohla by nastat doba reálné úvahy prodloužit povinnou docházku o další dva roky. Děti by pak základní školu končily v osmnácti a po dalším odborném vzdělání či studiu by je čekala prakticky stejně dlouhá doba zaměstnání jako dnešní strůjce úvah o škrtnutí deváté třídy.

Politická podpora strany sociální citlivosti by mohla v prosazení myšlenky „ať si ještě trochu užijí než budou dřít na panském“(školáci) sehrát významnou roli.

Jan Dvořák