Neříkejte, že ve školách chybí rákosky, zpátečníci!

Média v posledních dnech jsou plná informací o neuvěřitelném šikanování profesorky jedné pražské průmyslovky ze strany studentů, a to s tragickými následky.

Mnozí nevědecky poukazují, že kořeny zvráceného chování žáků spočívají v tom, že jim učitelé už od základní školy, ani rodiče doma, nevštěpují zásady správného chování a úctu k autoritám. Tragickým začátkem ústupu od důsledného vyžadování kázně byl prý zákaz tělesných trestů ve školách.

Pamětníci starého dobrého mocnářství i první republiky nejednou vzpomínali, jak svižný šleh rákoskou tehdy dokázal mnohem víc, než dnešních deset sezení v psychologické poradně, nebo každodenní poznámka v žákovské knížce.

Jenomže doba se změnila, škola nejsou kasárna, učitelé nejsou mazáci, to spíš žáci jsou v pozici mazáků vůči učitelům,  a vypěstovat v žácích odstrašující podmíněný reflex na rákosku se už dávno nenosí a hlavně nesmí.. Vždyť by to pro lidskou bytost nebylo důstojné, a bolelo by to.

A tak tělesných trestů za nepřijatelné chování jsou dnes žáci na rozdíl od svých pradědečků ušetřeni, a nemusí proto prožívat následná šílená traumata jako oni a nenesou si pak následky takové brutality v duši po celý zbytek života.

Což ovšem neznamená, že s projevy fyzických reakcí by se školství vyrovnalo do důsledku. Ještě je co napravovat.