Nepodmíněný příjem už není iluze. Mnozí ho mají už teď

Články o budoucnosti lidstva v příštím půl století, kdy nás nahradí roboti na všech pracovních frontách, mohou vnést zmatek a pochybnosti i do hlav těch, kteří už mají své odpracováno. Že by záviděli?

-Pane docent, tady čtu takovej učenej článek o nějakém – počkejte, abych to nezvoral – nepodmíněném příjmu,  tak jestli mi to hlava vzala správně, tak to znamená, že by jako všichni lidi jednou dostávali peníze i bez práce?

-V podstatě ano, pane soused, bude to nezbytnost. Protože postupně budou skoro všechno dělat za nás, tedy za nás už ne, ale za ty mladý, roboti, a proto sehnat normální práci pro ruce a mozky bude moc těžký – no a lidi, ti přece z něčeho živi být musí – tak jim stát bude vyplácet doživotní rentu.

-Něco jako penzi, ale už od osmnácti?

-Asi tak.  

-Takže na tom budou jako teď my.

-Ale oni na tom budou líp. Ty naše penze přece nejsou nepodmíněné. My jsme na tyhle dávky museli něco odpracovat. Vy ve fabrice, já v Akademii. To oni ale nebudou muset, i kdyby pracovat chtěli. Rozumíte?

-No, rozumím. Skoro stoprocentní nezaměstnanost bude normální, a čím víc nezaměstnaných, tím bude stát vyspělejší, ne jako dneska, kdy je to vobráceně.

Jo, narodili jsme se do blbý doby, kdy se ještě musí makat, abyste bral peníze…

-Mezi námi, pane soused, neměl bych to říkat, ale já tomu tak úplně moc nevěřím, protože něco podobného nás učili v marxáku o komunismu, a víte, jak to nakonec dopadlo, takže bych těm budoucím moc nezáviděl.

-Myslíte? No, já nevím, ale ono už i teď je dost takových.. Jen se podívejte na támhletu famílii na schodech.  Mají nepodmíněný příjem už teď.

-Prosím vás, pane soused, jedna vlaštovička přece jaro nedělá.

-Říkáte, jedna? Kdyby jedna.. Jsou to vlastně pionýři budoucnosti.