Není vždycky..playback

  Česká televize si dala na čas, aby koncert věnovaný Karlu Gottovi odvysílala v podstatném sestřihu až za měsíc, přesně v den jeho sedmdesátin.

Člověk nemusí být mediální analytik, aby odhadl, že sledovanost byla obrovská a že žádná jiná televize v té chvíli nemohla ČT1 konkurovat. Divák očekával jedinečný zážitek a neměl zapotřebí vzpomenout na hlasy, které po premiéře v O2 Aréně v polovině června konstatovaly, že na místě nebylo nejlíp slyšet. Prý proto, že akustika byla podřízena televiznímu záznamu.

Zdá se, že nebyla.

Živě snímaný zvuk měl v televizní verzi k ideálu daleko. Myslím skutečně akustickou stránku věci, nikoli drobné pěvecké nedokonalosti, nepřesné nástupy orchestru apod., to vše se může stát a stává, když se musí brát „první dobrá" klapka a playback byl vyloučen. Zvuku ovšem, řečeno neexaktně, často chyběla  „šťáva",když pomineme, že sólisty přehlušoval orchestr, sbory neměly patřičný odstup a místy to vypadalo, jako když postavíte mikrofon před reprobednu sálového poslechu.

Ale už dost, nerad bych zatratil jinak vzácnou podívanou, protože tenhle žánr už televize z vysílacích schémat prakticky vymazaly.

Škoda, že předpokládaná a u d i o vizuální lahůdka s nevídaným počtem účinkujících ve svižném tempu nakonec „nechutnala" zcela tak, jak se dalo čekat. Ale ne všichni diváci jsou rozmazleni playbackem a studiovými nahrávkami. Hlavně že dokonalý, jako vždy, byl jejich Karel.   

Uslyšíme příště. Třeba při pětasedmdesátinách.

Jan Dvořák