Není všechno zlato, co se třpytí – medaile od Zemana už vůbec ne

Většinový divák nezasažený kavárnou se v sobotu u televizoru  stal obětí mediální iluze, že udělením medaile jsou snad jejich nositelé pasováni do sorty výjimečných Češek či Čechů.

Nejsou, ačkoli to tak může mimo kavárnu vypadat.

Z hlediska vyššího principu mravního, který v pravý čas připomněl poslanecký stařešina Benda, není totiž podstatné za  c o, za jaký počin  nominant vyznamenání získá, ale rozhodující pro váhu ocenění je to, kdo vyznamenání uděluje.

Tak jako před 30 lety, když byl prezidentem Husákem vyznamenán titulem národní umělec například Karel Gott a ještě před ním  jinými prezidenty třeba Rudolf Hrušínský, Karel Höger, Václav Talich, Jaroslav Seifert, nebo když řády a státní ceny přebírali z rukou komunistických politiků četní vědci a lékaři světového jména, tak i aktuálně vyznamenaní by si měli upřímně přiznat, že jejich ocenění rovněž nestojí ani za zlámanou grešli, protože je převzali od tak kontroverzního politika jakým je Miloš Zeman.

Ono je lákavé opájet se titulem či medailí od prezidenta. Ale od jakého? Žil v pravdě, žil v lásce, žil v abstinenci, žil v celibátu? Takové otázky si měli položit dřív než kývli, že přijdou. Jediný páteřný člověk se vzepřel prezidentově snaze pošpinit medailí nejenom památku odbojářů, ale i památku slavné zpěvačky, její syn Adam.   

Kdyby umělci a další pozvaní  byli schopni sebereflexe, vyznamenávání by se muselo  pro neúčast zrušit.

Pozdě morálního bycha honit..

-Paní Evičko, nebuďte smutná. Mně taky trošku vadí, že vyznamenání od Zemana nemá žádnou prestiž, ale co dělat?

Kdybych měl čekat na prestižní medaili od prezidenta Bendy, tak bych se ani dožít nemusel toho, až ho vykroužkujou na Hrad. To vy jste ještě mladice, vy…