Není svátek jako svátek

Na rozdíl od středy tohoto týdne si ve středu týdne příštího nebudeme moct ve svých oblíbených řetězcích nakoupit. A přitom oba dny jsou státními svátky!

Proč právě takhle to před časem zákonodárci „nastavili“, je ve hvězdách. Vypadá to, jakoby některé svátky byly pro poslance významnější než ty ostatní. Nebo je to jinak, nahodile? Těžko soudit,  když třeba Svátek práce, tedy 1. máj, jsme měli šanci  plnohodnotně „oslavit“ nakupováním, popřípadě prodáváním - pokud pracujeme ve větších obchodech -,  kdežto v Den vítězství  abychom šli k Vietnamci na rohu pro předržený tvrdý rohlík!

Aby k nedůstojným diskriminacím jednotlivých svátků a  k jejich dělení na prodejní a neprodejní už nedocházelo, přišel senát s radikálním návrhem:  o svátcích neprodávat vůbec. A učinil tak při  projednávání poslanecké novely, která naopak chce, aby se  o  všech svátích  prodávalo, aspoň ve velkoobchodech .

Poslanecká sněmovna  stanovisko senátorů jistě zamítne, a nakonec všechno zůstane při starém – při jednom svátku si nakoupit budeme moct, při druhém ne.

V jedenadvacátém století, kdy nám technologie 4.0 klepou na vrátka, by však celoroční prodej bez výjimky měl být samozřejmostí. Přece se nebudeme kvůli zavřenému marketu předzásobovat a den před svátkem cpát do mrazáku nebo do plastového pytlíku  voňavé rohlíčky (z rozmrazeného těsta „pečené“ ve velko infra troubě), abychom o státním svátku mohli vychutnat iluzi jejich čerstvosti.

A navíc by prodej o všech svátcích měl výrazný sociální rozměr. V marketech by  si na příplatcích zaměstnanci slušně přilepšili. Ideální řešení. Zákazníci i prodavači by si přišli každý na své. Nebo ne? 

-VY SI TAK STĚŽUJTE, PANÍ POKLANÍ! VY PŘECE ZA TO PRODÁVÁNÍ MÁTE STOPROCENTNÍ PŘÍPLATEK, KDEŽTO MNĚ ZA NAKUPOVÁNÍ NIKDO NIC NEPŘIPLATÍ!