Nenaleťme knižním lobbyistům!

Myslím, že už je nejvyšší čas přestat dělat z komára velblouda – totiž propadat hysterii, že knihy a tiskoviny (stejně jako bůček, ale zelí už ne) se nedostaly do desetiprocentní sazby DPH.

Když se na vše podíváme bez emocí, pak je zjevné, že pod rouškou obrany čtenářské veřejnosti se snaží lobbyisté – autoři, překladatelé, knižní ilustrátoři, knihkupci a další zainteresovaní na pohodlných příjmech – využít příležitosti k nesolidárnímu obohacení na rozdíl například od prodejců luxusních hodinek, kteří skromně mlčí a přitom by také mohli tvrdit, že přispívají k formování člověka posílením jeho sebevědomí.

Správně to řekla slečna Kočí při střetu s lobbyistou - kdo ví zač koupeným – nejvyššího ranku, místopředsedou TOPky panem Gazdíkem, že raději levnější chléb než levnější knihy. A Zdeněk Škromach zase ministru Drábkovi vmetl do tváře, že i „levné“ knihy se budou hladovým pracujícím blbě číst.

Filosofie sjednocené DPH bez výjimek je ta jedině správná. Nikomu nenadržuje. No, a že se možná vydá o něco méně titulů a nějaké noviny zaniknou – kdo si toho všimne? V době elektronických čteček, telenovel, videokazet a komiksů - žádná škoda. Síto trhu aspoň oddělí nudné, a dnes už beztak drahé tlustospisy od čtivých a žádaných příběhů na jedno posezení.

Spisovatelé, ale i knihkupci s rizikem podnikání přece museli počítat. Buď se přizpůsobí tržním podmínkám, nebo se budou muset porozhlédnout po jiném způsobu obživy. V dnešní době by člověk jako pracovní síla měl být přece flexibilní, rekvalifikovat se – a ne jednou za život – a nespoléhat se, že co dělá dnes, musí dělat věčně.

Taková knihkupkyně paní Němcová už dávno na zadní kolečka myslela. Našla si nové zaměstnání v Poslanecké sněmovně - post knihovnice sice už volný nebyl, ale slyšel snad od ní někdy někdo, že toho lituje?

Berme tedy ta velká slova o barbarství a „Biafře ducha“ s patřičnou rezervou.

Pravdou je, že aspoň Plzeň v té dolní sazbě nechat taky mohli.

Jan Dvořák