Nemáme střeleného premiéra

Některé zprávy dokážou zdravého člověka vyděsit a kardiaky ohrozit na životě. Informace o dramatické situaci v letadle s panem premiérem vyvolala mučivé obavy, zda předseda vlády vyvázl bez úhony.   

„Pane Švejk, pane Švejk, v letadle s panem premiérem se prý střílelo,“ vběhla do pokoje vyděšená paní Müllerová.

“Hlásilo to rádio, takže to pravda bude. Taková pohroma! Jakoby nestačilo, že chudáka pana Babiše policie stíhala, teď po něm ještě střílejí. A prý to byl někdo z jeho ochranky! To je velezrada.“

„Nebojte, se, paní Müllerová,“ uklidňoval ji Švejk. “Ta kulka se nezavrtala do pana premiéra, ale do vozíčku na nápoje, jak píšou. Panu Babišovi se nestalo nic.“

„Tak to mi spadl kámen ze srdce,“ pokřižovala se.

„ Já už jsem si myslela, že šlo o nějaké věrolomné spiknutí, jako tenkrát v Turecku, když vojáci chtěli odstranit pana Erdogána, a taky se jim to nepovedlo. To víte, když teď jsou plná náměstí kvůli paní Benešové, a pan Babiš ji furt odvolat nechce, a ani sám to nepoloží, tak by se takový atentát těm Chvilkám pro demokracii mohl kvůli urychlení hodit.“¨

„Kdepák, žádné spiknutí to nebylo. Byl to omyl. Manipulačka.“

„Omyl? Jako že ten tajný se netrefil, kam měl?“

„Ale ne. Jenom zapomněl vyndat náboj, když podle předpisů musel zkusmo vystřelit, aby se kapitán přesvědčil, že pistole nabitá není. A byla. Prostě se vloudila chybička. Moc se to zveličuje. Z toho se nestřílí.“

„To jste mě uklidnil. Já už myslela na nejhorší. Koho bych pak příště volila?“

„Třeba by to nakonec, i kdyby mělo jít o atentát,  dopadlo dobře a pan premiér by byl jenom střelenej. A střelené premiéry jsme už přece měli.“