Některé pamětihodnosti neumíme "prodat", třeba ty z Vysočiny

Často se chlubíme, jak neotřele dokážeme v zahraničí propagovat přitažlivost naší vlasti a přilákat tím statisíce nových návštěvníků. Ne vždycky jsme však v prezentaci důslední. Některé výjimečnosti nabídnout opomíjíme. 

Příkladem poněkud nedotaženého řešení byla  - jinak na první pohled - originální výstava v newyorském metru loni, která lákala na české pamětihodnosti. Pro zvýšení efektu byly právě tyto objekty,  jako hrady, zámky  a pod. na fotografiích graficky vyčtverečkovány, takže divák jen tušil jejich objem, nikoli však vzhled, což mělo u něj vzbudit nutkání do Česka vyrazit a kochat se odhalenou realitou.

Stojí za to se na výstavku podívat, pokud zalistujete fotogalerií v článku. ZDE

Také jste z nabízených krás Česka nadšeni jako byli Američané?  Ti originálně pojaté pozvánce tleskali a spěchali pro letenky k nám. 

Expozice bezesporu prolomila marketingová vizuální  klišé. Dokázala, že je možné účinně  propagovat i něco, co  neukážeme, co ukryjeme - lidově řečeno - pod deku. Podobnou metodou by se daly nabízet na prospektech a v reklamách i české produkty – od sýrů přes auta až po módu. Přidanou hodnotou a nesporným lákadlem pro zákazníky by bylo tajemství, jak produkt vypadá, a poté příjemné vzrušení z nákupu zajíce v pytli.

Zpátky však  k propagaci pamětihodností a dominant naší země.

Jedna z výrazných pozoruhodností světového formátu přece jenom v poměrně široké nabídce v metru chyběla  -  návštěva kouzelné české vysočiny.  Po dálnici D1  tam turisté mohou být coby dup - a pak už se před nimi otevře například podmanivý areál u Nového Veselí s jeho pohostinnými domorodci i zemitými lufťáky.       

Nebyl by jistě problém do newyorského metra  umístit i zvací obrázek s největším českým lákadlem,  které předčí i Trosky a jemuž  se minimálně v Evropě jiné nevyrovná.  Škoda promarněné šance.