Nekamenujte sportovní redakci ČT

  Domnívám se, že v odsudku úrovně invence České televize v případě přímého přenosu ze slavnostního předávání cen z ankety Zlatá hokejka nemají superkritické hlasy tak zcela pravdu.

Ať si laskavě uvědomí, že takový pořad není určen pouze milovníkům čistě sportovních výkonů, to by pak stačilo ocenění odbýt zasláním e-mailu vítězům s přílohou diplomu a bylo by hotovo.

Ale proč volit cestu strohé nudy, proč nespojit milou povinnost s inteligentní, ale neintelektuálskou zábavou?   

Jde přece o jedinečnou příležitost zpřístupnit tohle sportovní odvětví širší veřejnosti a proto je správné, že se kreativita, byť za cenu malých nedotažeností, nedrží cudně na uzdě. A nejenom ve slavnostních chvílích, ale i při běžném referování o sportovních událostech.

Kdo se v sobotu díval na přímý přenos maratonu z Berlína, mohl se v jeden okamžik kochat nejenom pohledem na trénované holeně běžců, ale v druhém „okně" obrazovky - ve výřezu - i ladnými křivkami dlouhonohých tanečnic z někdejšího hitu televize NDR, programu Ein Kessel Buntes. Režie, lhostejno zda ta pražská nebo v Berlíně tu milou vzpomínku zařadila právě ve chvíli, kdy běžci míjeli místo někdejšího Friedrichstadt-palastu, odkud se tenhle zábavný program vysílával.

Myslím si, že je to pozoruhodný podnět možný následování i v našich podmínkách. Také trasa Pražského maratonu vede pamětihodnými místy naší historie. Proč tedy ve vhodnou dobu nezařadit třeba úryvek z filmu Jan Hus, Poslušně hlásím nebo Malostranské povídky. A kdyby trasa vedla i podél Kongresového centra (dříve Pakulu), on by se jistě i nějaký dobový politický taneček z bývalého sjezdového sálu v archivu našel.

Takže se moc přimlouvám, aby kritika, pokud vůbec, měla vždy konstruktivní vyústění.

Jan Dvořák