Co jiného, než demagogická odezva se dala čekat na brilantní rozlousknutí tři oříšků pro Zemana, které v podobě jmenovacích dekretů profesorů předložil prezidentovi rektor UK.
Při své naivitě se jeho Magnificence snad domnívala, že prezident se tentokrát zpronevěří své zásadě, že není podpisový stroj a bezmyšlenkovitě učiní „muří oko“ na papíry, které mu doručí pošta.
Důvody k nepodpisu formuloval jasně. Ta trojka čekatelů - docentů - jeví se mu krajně podezřele, a být kdysi na něm, zřejmě i docenturu by jim odepřel.
Minulost je ošidná. Jednou tě dostihne, tentokrát prostřednictvím etiky dbalého prezidenta. Mléko se škraloupem prezident rád, profesory s ním, tedy se škraloupem, nikoli.
Proto tak nepatřičně znějí hlasy s provokativní otázkou, proč prezident nechce jmenovat jednoho z docentů profesorem kvůli působení ve strukturách armády, když kdejaký dnešní generál, nebo náčelník gšt. jmenovaný prezidentem ,v armádě před Listopadem zastával důležité velitelské místo.
Nebo další nesmyslné srovnání. Překážkou u jednoho mají být kontakty se státní bezpečností – a to u profesora vadí. Ale prý nevadí vicepremiér, který byl rovněž v kontaktu s STB a jehož prezident ministrem jmenoval. A aby té demagogie nebylo málo, šermují odpůrci ještě Šloufem či Nejedlým.
A do třetice. Nenasytný ředitel Národní galerie, rovněž pretendent na profesora, se nespokojil s dvojnásobkem průměrného platu - padesáti tisíci hrubého - a vyjednával se sponzorem o příplatku! To se hlavě státu samozřejmě hrubě nelíbí, a tak má ředitel s profesurou (zatím) utrum. Řeči Zemanofobů, že hradní kancléř bere čtyřikrát tolik, a ještě je bez prověrky, se dají čekat.
Každé srovnávání kulhá. Některá srovnání, jako v případě závažných důvodů pro odmítnutí podepsat profesorské dekrety, ta snad už ani nepajdají, jak jsou nemístná a vlastně směšná.
Profesor Zeman učinil správný krok. Jen se to nebojme přiznat.
