Opozice si už celý týden kasala rukávy, aby to na mimořádné schůzi, kterou její poslanci svolali, pořádně nandala nemožné vládě.
Všem bylo přitom jasné, že schůze se de facto neuskuteční, protože její program sněmovní většina neschválí, ale nikdo nemůže zakázat předsedům stran a poslaneckých klubů, aby si ještě před schvalováním programu zařečnili podle libosti, a třeba i několikrát dokola. Jen ať to voliči u obrazovek slyší.
„Slovo má pan …“, řekl místopředseda sněmovny a poslanec s tzv. přednostním právem energicky vykročil k řečništi. V té chvíli sál potemněl. Poslanec se na chvilku zastavil, ale za okamžik byl už u mikrofonu. Začal hovořit, ale mikrofon nefungoval. Snažil se tedy mluvit hodně nahlas, ale když přešel do fistule, tak si odkašlal a bezradně se podíval k místopředsedovi sněmovny. Ten zakřičel, že hned zjistí, o co jde, a telefonoval.
V sále se zase rozsvítilo a řečník chtěl spustit. Ještě než začal, místopředseda oznámil:
„Šlo o nějaké jističe, ty už jsou v pořádku, takže můžeme pokračovat.“
Když se řečník znovu nadechl, místopředseda ještě dodal:
„Také se něco stalo s kamerovým řetězcem, takže přenos už dál nebude.“ Sálem to zašumělo. Nebude?
„Prosím, pane poslanče, máte slovo.“
„Já, já vystoupení stahuju,“ pronesl poslanec dotčeně. Přece se tady nebude jen tak producírovat!
„Já, já taky stahuju“, ozvali se další, kteří se předtím přihlásili a byli v pořadí.
„Takže, takže když už nikdo mluvit nechce, budeme hlasovat o schválení programu mimořádné schůze,“ oznámil místopředseda.
Během pár vteřin pak koaliční většina program schůze podle očekávání zamítla, a poslanci se rozešli.
A pak, že parlament je žvanírna. Nemusel by jim být.
