Nejdůvěryhodnějí politiky si oplzlým Raoulem zesměšňovat nenecháme!

Skromného politika poznáte už na dálku. Chodí chudě, leč čistě oblečen, pozdraví kolemjdoucí vždy první, při konzumaci ústavních požitků se snaží nemlaskat, tedy příliš.

Za své prohry se hluboce a veřejně kaje, svá vítězství však na odiv nedává.

Takovým politikem je bezesporu pan Karel Březina. Už jako mladík vystoupal na ministerský vrchol a šéfoval úřadu vlády. Po změně poměrů doprava pak skromně poodstoupil a věnoval se levé regionální činnosti, aby se po letech pilné práce stal socialistickou oporou pravicového primátora hl.m. P., což všichni Pražáci kvitovali s uspokojením.

Bylo to velké osobní vítězství píle i sebezapření korunované úspěchem a věděli o něm všichni.

Ve chvílích, kdy na magistrátu – obrazně řečeno – létaly špunty, neboť „už to bylo uděláno, už to bylo hotovo“, málokdo tušil, že by pan náměstek měl svaté právo dát na odiv ještě jiné vítězství. Výhru nad cizáckou vydavatelskou hydrou a jejím českým pomahačem kreslířem Marešem za nevídanou špinavost.

V listopadu totiž Ústavní soud definitivně potvrdil rozsudek, podle kterého se společnost Ringier ČR jako vydavatel týdeníku Reflex musela panu náměstkovi omluvit za provokativní karikatury, které jej nahého (!) zobrazují ve společnosti rovněž neoděných mužů a žen. Fuj!  A to v době, kdy média psala o jeho něžném vztahu se spisovatelkou Bárou Nesvadbovou.

Trvalo sedm dlouhých let, po různém odvolávání obou stran a důkladném zvažování stolice, než ÚS s rozmyslem vydal spravedlivý rozsudek. Svým způsobem očisťující satisfakci, neboť být zrníčka pravdy na těch fujtajblových obrázcích, jistě by nebylo důvodu k omluvě.

 Chtělo by se říct, že justiční orgány sice melou pomalu, ale zato jistě. Jenomže tak tomu není. Vítězství nad arogancí listu pochybné pověsti je bohužel jen vyhranou bitvou, válkou nikoli.

Jestliže jeden skromný lidový politik si teď může oddechnout, pak manželka druhého, stejně skromného lidového, a rovněž sociálně demokratického barda, zneuctěná Marešovým chtíčem čmárat nevídané oplzlosti, se omluvy zatím nedočkala. Zaťatý vrchní soud jen papouškoval jiný nález ÚS, že prý šlo o nadsázku.

Ale kdo to má vědět?

Panu Březinovi však bezesporu gratulace patří. Soud nepřímo vyvrátil nejapná obvinění, že by pan náměstek v minulosti byl snad, ehm, chlívák. Tak tedy mozartovsky:

 Vaši Pražané Vám rozumějí. O nadsázku (nehodnou omluvy) nešlo.

P.S.   S tou lží a nenávistí ke křehotinkám politiků si to Pravda ruku v ruce s Láskou nějak humanitárně jistě vyřídí.

Jen počkej, Mareši!

 Jan Dvořák