Nějak nám ty svátky nevycházejí…

Obyčejný člověk už musí mít všeho plné zuby. No řekněte: Sociální demokracie se nechce svěřovat voličům prostřednictvím některých velkých deníků;

Řekům sice o něco zkrouhnou třinácté a čtrnácté platy, ale pořád budou brát o moc víc než u nás a do důchodu se ještě taky pohrnou v plné síle, aby si užili; a co je k vzteku opravdu, že 8. květen vyšel na sobotu a ani za rok to v neděli nebude lepší! O prvním máji nemluvě.

O tom, že by si člověk vybral dva, tři dny dovolené a byl doma vlastně celý týden, si musí nechat jen zdát. V den pracovního klidu se na slavení může vykašlat.  A vůbec, je to všechno už tak strašně dávno a od té doby bylo válek dost. Pravda, tak globální zatím ještě ne.

Ale lepší je se v tom moc nepatlat. Kdysi se vlajky věšely 9. května a kdo si k tomu nevyzdobil okna bytu, měl v evidenci vykřičník. Teď by to mělo být osmého, bez výzdoby, samozřejmě.

Všechno se mění, o osvobození vlastně nešlo a kdo ví, co sem vjelo za vojska a jestli v čele povstání nestál náhodou plk.Ludvík Svoboda. Nebo snad voj. Ludvík Vaculík? Ale o tom druhém znalci či pamětníci vědí, že o třiadvacet let později stál u Dvou tisíc slov, tuší - li dneska ještě někdo jiný, o co vlastně šlo.

Ovšem svátek tu úředně máme, v kalendáři červeně (!-není to ideologicky přibarvené?) označený jako Den vítězství. Tak by se slavit měl.  Stát slaví.  Podle předpisu: na státních budovách vlajkami, na veřejných leckde taky. Ale bez státu by jinak bylo ticho po pěšině.

A taky bez pražských (možná i mimopražských) tramvajáků. Při významných dnech křižovali s vlaječkami městem po celých pětašedesát let.

Jinak by dnes metropoli zdobily jen obrovské tváře s Nadějí, Řešením, Změnou.. Ti nadživotně velcí lídři by se mohli postavit hezky za sebe, jako sousoší Stalinova pomníku, ví-li ještě někdo, co to bylo za krásu. Ale k tomu nedojde. Přirozený vůdce chybí a ten, který vzejde z voleb bude stejně trpěn jako přechodné zlo.

Aspoň kdyby nám televize zítra ukázala přenos z Moskvy, když už se u nás nemáme čím pochlubit, má tam být pořádná paráda. Pár vodeček k tomu a hned bude klukům z chaty pěkně horko, když budou vzpomínat, jak mašírovali po letenské pláni za té války studené a z chlapců se stávali chlapi.

Máme tu prostě stát a jeho státní svátek. Ať si ho slaví, jak umí. Uměl to vždycky.

Někteří jedinci taky, a k tomu navíc se o porážku zla ještě zasloužili.

Jan Dvořák