Nehaňte bratra Žižku, byl stejně udatný jako bratr Kalousek

Starý dobrý expediční bojovník Jan Žižka se v těchto dnech dostal do popředí zájmu médií. Hned dvakrát po sobě.

Uplynulo totiž šedesát let od chvíle, kdy obří jezdecká socha husitského vojevůdce začala na panoramatu Žižkova čnít tak hrozivě, že by se tehdejší nepřátelé ze západu museli dát na úprk už při pouhém pohledu na ni.

Podruhé se Žižka ocitl na stránkách novin a stal se i předmětem televizního povídání právě teď, kdy si Polsko připomíná 600 let od vítězné bitvy nad řádem německých rytířů. Ta řež se udála u (hezky polsky znějícího) Grunwaldu a Jan Žižka se jí zúčastnil. Tak jako nemálo dalších českých a moravských bojovníků. Jenomže v angažmá na obou stranách, jak už to mezi námi chodí.

Do kterého tábora pozdější šéf božích bojovníků patřil, o tom se vedou spory, které však nikdo nerozhodne. Je to už strašně dávno a presenční listiny zmizely. Současný představitel tehdy poraženého řádu ovšem tvrdí, že Žižka udatně bojoval na jejich, tedy na německé, křižácké straně. Čeští historikové pak v klidu oponují: Tak nám (mu) to dokažte!

Ať je to, jak je to, ani při Žižkově angažmá na „nesprávné“ straně by se svět nezbořil a snad ani jeho socha - už s ohledem k bezbrannému koni - by neletěla (jako Stalinův pomník) do povětří.

Změnit názor či pozici, prostě prohlédnout, žádný hřích není. Vezměte v úvahu, kolik je jenom v TOP 09 včerejších členů ODS, ale zejména lidovců. A jak udatně, bratr nebratr, přitom dokázali svým někdejším souputníkům dát na frak.

Žižka se nechoval jinak. Bojoval. Jako oni. Za momentálně svatou věc. Zasloužil by si od té správné strany alespoň čestné členství.

Jan Dvořák