Shodou okolností v době, kdy čeští záchranáři rychle přiletěli do Bejrútu soukromou leteckou společností, ale tam museli čekat delší čas, než je místní armáda pustila z letiště, rozčílil se ministr Hamáček.
Ne na libanonské partnery, ale na vládního kolegu z obrany Metnara. Vyčetl mu, že kdyby armáda byla schopna dopravu zajistit sama, nemusel by shánět soukromého dopravce.
Metnar na to odpověděl, že to by se taky na něj musel předtím Hamáček slušně obrátit s prosbou a nejlépe s písemnou objednávkou a nikoli aby nějaký generál od hasičů – považte – v půl jedné v noci volal službě, že by ráno potřeboval dopravu. Cožpak na nějaké řeči v telefonu mohl úředník či důstojník v tak nekřesťanskou dobu dát?
Ráno je přece moudřejší večera, tak Hamáček nemusel hned být tak hr, mínil Metnar. Jenomže ministr vnitra se nedal a vpálil mu, že se nediví, že armáda nebyla schopna přepravu zajistit, protože „vládní letka je jako technické muzeum.“
Tohle však Metnara zdvihlo ze židle, popadl složku s fotografiemi a udělal na vnitru za pomoci speciálních sil přepadovku. Vtrhnul do Hamáčkovy pracovny a začal mu doslova otloukat o hlavu složku s fotografiemi a nepříčetně křičel:
-Co jsi to říkal o muzeu? Tak se koukni na naši prezentaci! Tohle jsme vám klidně mohli poskytnout, kdybys byl trpělivý, ale to bys taky musel mít rozum a uvědomit si, že od půl jedné v noci se do rána ten zeppelin plynem nenaplní, aby mohl letět!
Už také prosákly důvěrné informace, že důvodem, proč předseda Senátu Vystrčil poletí na Tchaj – wan tamější linkou a nevyužije armádních služeb, není snad to, že by se bál dlouhých letů – cesta „Z jedničkou“ by trvala déle než tři dny a tři noci bez přestání -, ale důvodem je to, že kvůli důležitým povinnostem šéfa Senátu si nemůže dovolit „marnit“ vzácný čas neproduktivním vysedáváním v armádním speciálu.
Až se ministr Metnar dozví pravý Vystrčilův důvod, další potupu rezortu si už líbit nenechá a dost možná, že Senát se pak stane objektem vojenského cvičení s námětem „rozmetat a srovnat.“
