Nechme je dohrát, děti z Liďáku

Jistěže znáte slogan: „Kdo si hraje, nezlobí“. Doprovází kdejakou akci pro děti a úspěšně nabízí různé hračky a hry, jak pro ty nejmladší, tak i pro kapánek odrostlejší hráče.

Vhodná hra dokáže dítě zabavit, a přitom máme od něj pokoj. Neopruzuje věčným vyptáváním, co je co – to když rozum teprve bere – a nepřichází s různými  „zlepšováky“, jak mít doma co jinak, oproti zavedenému pořádku – to když už rozum pobralo.

Platí však vždycky, že při hře jde zlobení stranou? Bohužel ne. To když dítěti dáme ke hraní do rukou věci neodpovídající stupni jeho mentálního vývoje. A nemusí jít třeba o zápalky a osobní doklady, před čímž už za dob mého mládí varovaly i diapozitivy promítané v kinech ještě před začátkem filmu: I KDYŽ MÁŠ SVÉ DÍTĚ RÁD, S OP SI JE NENECH HRÁT!

Dnešní občanka už jen tak nehoří, ale to neznamená, že bychom nemohli pohořet jinak, jako s dětmi s Liďáku, Katkou a Bohoušem.