Nechají se Klausovi rentgenovat?

Mohli jsme se dočíst, že stát se velvyslancem není jen tak. Nejenže Hrad se při výběru musí shodnout s Černínem, což se teď neděje ani náhodou, ale kandidát/ka čeká náročná procedura komplexního přezkumu způsobilosti.

Nejde v ní toliko o to zjistit, zda uchazeč umí žblebtnout také jinak než česky či rusky a jestli to v hlavě má aspoň trochu v pořádku. Mít o kolečko víc může být u osobnosti ještě v normě, avšak žít si nad poměry, nad prokazatelné příjmy, to pak vyžaduje náležité objasnění. Třeba svědecky doložit, že například v krabici pod postelí nebo mezi stránkami Jiráskova Temna či Starých pověstí českých nalezl kandidát statisíce, popřípadě uspořené milióny. Od vlastního, nebo alespoň pohádkového dědečka. A to se pak ještě orgánové přehrabují v poměrech příbuzných, přátel, a přítelkyní obzvlášť, má-li sezdaný kandidát takové.

Jen osoby mimořádné integrity a asertivní konstrukce jsou schopny tento náročný test s úspěchem absolvovat. A teď si představme, že takovým martýriem, kdy se vám „patlají“ v nejosobnějších záležitostech, by měla projít rodina až čítankově vzorová, rodina bývalého prezidenta, prvního muže země. A že by se Václav Klaus musel kvůli své manželce odhalit do nedbalek a sepsat své veškeré hmotné i duševní vlastnictví až do poslední tenisové rakety -  včetně sebraných spisů, lyží i rukopisu amnestie.

Takhle drsně přípravný proces výběru velvyslanců prezentoval významný levicový list.

Být paní Klausovou, tak po přečtení volám prezidentovi, že o post už nestojím. Cožpak má něco takového bývalá první dáma zapotřebí?  S troškou nadhledu se však nabízí otázka, zda list nechtěl vyvolat právě takovou reakci od paní exprezidentové, aby tím Miloši Zemanovi trochu zavařil.

Že je to nesmysl? Zcela určitě. Ale člověk by se tomu vůbec divit nemusel.

Oni totiž ani ti tzv. levicoví novináři (stejně pitomí - alespoň podle M. Z.-   jako ti pravicoví) si před ním na zadek rozhodně nesedli.