Nečasova bota a třešničky Havlové - cožpak by tv diváky nezajímaly?

Ačkoli u nás už máme celých dvacet let zákon o koexistenci veřejnoprávního a privátního sektoru v rozhlasovém a televizním vysílání, praktický dopad na posluchače či diváky je žalostný.

Zejména v oblasti objektivního a vyváženého zpravodajství.

Zdálo by se, že po osmnácti letech existence NOVY, následně celoplošné PRIMY a s nástupem digitalizace ještě Barrandova či regionální metropolitní televize, budou tyto stanice přinejmenším doplňovat Českou televizi o zajímavé pohledy na události. Občas tomu tak je, avšak v klíčových momentech selhávají.

Nešlo by o žádnou tragédii, kdyby ČT takové pohledy nabídla sama. Ale to se stává málokdy. Je nutné nalít si čistého vína a konstatovat, že

všechny české televize v porovnání s tiskovými médii v šířce nabídky a v interesantních detailech zaostávají.

Křiklavý příklad právě z těchto dnů. Ani jedna z televizí nepřišla ve svém zpravodajství z vyznamenávání na pražském hradě s nějakou přidanou hodnotou. Prostě ukázaly prezidenta, tváře známých osobností – buď projev celý, jako ČT nebo pár vět z něho – a bylo po všem. O atmosféře, zajímavých okamžicích a o širším kontextu ani zmínky.

Bezinvenční přístup – nečekaný zejména od komerčních stanic – pak ostře kontrastoval s pohledem hned dvou z dvou tzv. bulvárních listů, tedy média pro širokou veřejnost. Jeden z nich k základní informaci přidal ještě další, jakousi „jahůdku“, respektive třešničku, když ukázal, jaké kalhotky si oblékla bývalá první dáma – s třešničkami. A přitom vše podal s patřičným vkusem, který se nikoho nemohl dotknout. Že zmíněné třešničky měly s vyznamenáváním málo společného, neboť šlo o snímky z jiné záležitosti, není zas až tak důležité, prostě to jen dokládá, jak komplexně taková média informaci pojímají. Koho z diváků televizí by třeba nezajímalo, že paní Dagmar měla na sobě šperky za 700 tisíc korun?

Stejně tak z celého mediálního spektra to byl pouze další z těchto listů, kdo upozornil, a na fotkách doložil, že premiér Nečas se v Oválné pracovně svou nohou přes nohu a ukázáním podrážek polobotky prý zachoval před vytříbeným Obamou jako neotesanec, což apolitický arbitr čtenářům z lítostí potvrdil.

A to prosím byly ve Washingtonu s panem premiérem obě naše největší televize, takže když už ne v detailním záběru na podrážku, tak v komentáři měla být o tomto klíčovém momentu, který mohl vnést nepříjemné napětí do jinak srdečného rozhovoru, alespoň zmínka.

Duální systém našich televizí se má od printových médií ještě po dvaceti letech hodně co učit.

Jan Dvořák