Nebýt Pasteura, stát by s povinným očkováním dětí neprovokoval

Několik stovek rozhořčených rodičů včera vypískalo ministra zdravotnictví Němečka, který jim chtěl vysvětlit, proč předložil zákon o povinném očkování dětí.

Se zlou se potázal a mohl být rád, že z diskuse vyšel se zdravou kůží.

Opravdu stát si už dovoluje moc, jestliže občanům vnucuje preventivní opatření, aby  j e j i c h  děti chorobu buď vůbec nedostaly, nebo proto, aby měla lehčí průběh či dokonce neskončila fatálně.

Ukazuje se, jak dogmatická aplikace na svou dobu přelomových  postupů Louise Pasteura přináší – v přeneseném smyslu slova – zlou krev.

Tady by ministerstvo mělo rozumně couvnout a držet se zdravé zásady: Ať si  některé děti klidně onemocní čímkoli, a ať je třeba ani nikdo neléčí. Nechme skutečně na přírodě – a na rodičích a na pánu bohu – jak, a jestli vůbec se z toho dostanou.  Když tomu tak bylo většinově před Pasteurem, ať je tomu  menšinově i po něm.  Proč by zrovna  každý musel být imunní?  V politice tomu přece taky tak není.

A jestli snad někoho měli rodiče vypískat, pak nikoli pomýleného Němečka zblbnutého medicinským vzděláním a různými brožurkami WTO,OSN, UNICEF atd.,  ale samotného Pasteura, kořene všeho toho zla, který očkování  propagoval. A vůbec, mezi námi, nebyl to vlastně ani pořádný doktor, jenom chemik,  něco jako Kalousek.  V podstatě obšlehl  princip dřívější očkovací praxe  jisté britské Lady, která se zase inspirovala v Turecku..

Velkou vinu rovněž nese premiér Sobotka.  Kdyby prezidentovi za šéfa zdravotnictví umanutě  nenavrhoval odborníka, doktora medicíny, ale třeba  doktora práv, doktora filozofie, doktora přírodních věd nebo doktora věd politických (RSDr.),  prosazovat očkování, natož povinné, by je ani nenapadlo!  

Ale to Pasteura nijak neomlouvá. Protesty měly padat na jeho hlavu. Tam nahoře by si je za rámeček nedal!   A šel by do sebe.