Návštěvy krásné paní

..„a delší bejval den, a závaznější slib, a ruce krásných žen mě hladívaly líp..“

A televize, a ani ta Československá v té době, ještě nebyla kanálem pro audiovizuální proud, který nepřetržitě střídá veselé se smutným, poučné s nezáživným, apolitické s politickým, pohádku se zprávami.

Samotné sledování televize bylo stále ještě jakousi domácí replikou návštěvy biografu nebo divadla, což přece jenom nebývaly všední záležitosti a nechodilo se tam v gumákách, i když sedět před obrazovkou v bačkorách už bylo zcela normální.

To, čemu teď říkáme „bedna“, byť už s ní nemá dnešní televizor nic společného, nebyla tehdy vnímána jako kus nábytku, ale něco jako obraz na zdi, v jehož rámu se mění výjevy. A každý z nich nabídla divákovi konkrétní lidská tvář. Jen pár větami. O to víc záleželo na tom, jak upřímně a uvěřitelně to hlasatelka či hlasatel udělá. Někdo to zvládal skvěle - jiné či jiní přes všechnu snahu jistý chlad a odtažitost nepřekonali nikdy.

Paní Milena Vostřáková patřila bezkonkurenčně k uvěřitelným. Když ovšem jednou pověděla z obrazovky to, co si v té chvíli milióny diváků doma řekly taky, musela se s profesí rozloučit. Uvolnila tak prostor jiným, o její zkušenost už poučenějším.

Nevím, zda jim pak záviděla. Kromě - na dnešní dobu - nevídané popularity k závidění toho mnoho nebylo. Nabízené programy se od těch ze sklonku šedesátých let výrazně změnily.

Kdo ví, jestli by optimistický přístup k divákovi a široký úsměv paní Vostřákové při uvádění takových pořadů nebyl považován za zlehčování aktuálních dramatických děl „odpovídajících na palčivé otázky doby“. Ta vyžadovala vážnou, ba nejvážnější tvář a neutrální interpretaci textu.

Hezký divácký zážitek nám paní Vostřáková už nikdy nepopřeje. Ani nikdo jiný. Ta doba, kdy jsme na taková slova čekali, je už dávno pryč.

Teď jsou televize skutečnými kanály, kde se melou proudy programů, reklam a upoutávek. Tak to je, a zvykli jsme si.

Smutná událost pamětníkům připomněla, že tomu tak nebylo vždycky. A mladí se možná zeptali, proč to ta televize tenkrát nenechala odsejpat…

Dokážete si představit, jak paní Vostřáková rekapituluje před premiérou 13 dílu Rodáků obsah toho předchozího? Aspoň v té chvíli by to bylo pro usmání. 

Jistě by nám to dala najevo - decentně, jak to dělají pravé dámy.     

Jan Dvořák