Každou babičku potěší, když ji navštíví dospělý vnuk a uslyší živé slovo. Je to příjemná změna od všednodenního života s mainstreamovými médii, která vedou ke ztrátě vlastního úsudku - tím spíš v hyperkorektní společnosti.
-Když už seš Bruno, tady, chtěla bych tě poprosit, abys mi naladil jednu stanici.
-Jistě, a jakou? Název.
-To právě nevím. Ale mezi lidmi se šušká, že existuje, a že se tam mluví pravda - a ne to, co je slyšet běžně z rádia a z televize. Ta stanice se jmenuje něco jako… Neues Deutschland.
- Nové Německo? To se babi pleteš. Takhle se přece jmenovaly komunistické noviny ve staré NDR, a ty pravdu nepsaly, to byla jenom státní propaganda.
- Počkej. Že by se ta pravdomluvná stanice jmenovala Deutsche Welle?
- Vyloučeno, DW je přece oficiální vládní rádio a televize, hlásná trouba našeho režimu do zahraničí.
- A nejmenuje se ta stanice, co vysílá jako za stara, jako ještě před patnácti lety, Neue deutsche Welle?
- Kdepak, babi, asi ses přeslechla, lidi toho napovídají! Taková stanice u nás neexistuje, a kdyby ano, bylo by fuk, jak by se jmenovala, hlavně že by byla.
-Ale já jsem dobře slyšela, jak v tramvaji jedna paní říkala druhé, že v NDW včera povídali, že Merkelová už dlouho nevydrží, a taky že ta korektnost už je k nepřežití.
-Jestli to nebylo tak, že kvůli krytí, ta paní mínila rádiem hospodskou debatu, kde se o takových věcech dost diskutuje, ale jenom mezi štamgasty, protože člověk nikdy neví, co je „cizinec“ zač, jestli nemonitoruje pro Německo nepřípustné alternativní názory.
- Že žádná taková stanice není? Tak, to jsi mě, hochu zarmoutil..
-Já babi?
- - - - -
(ono to tak hrozné ještě není, existují i soukromá rádia, která občas povystrčí růžky - ale je otázkou, pro koho čas pracuje)
