Návštěva na Hradě

Co kdyby to ve Venezuele dopadlo takhle: Po třítýdenních urputných bojích v Caracasu mezi armádními složkami věrnými zvolenému prezidentovi Madurovi a jednotkami, které se postavily za samozvaného prezidenta  Guaidóa, nastal klid.

Protimadurovské síly kapitulovaly za příslib, že pokud se vzdají, nic se jim nestane. Ale opak byl pravdou.

„Znovu se ujímám funkce,“ oznámil Maduro za nadšeného potlesku desetitisíců na mohutném lidovém shromáždění. Obdržel blahopřejné telegramy od prezidentů Ruska, Číny a dalších zemí vyjadřujících přání další úspěšné hospodářské spolupráce.

Juan Guaidó, který se před časem sám prohlásil za prezidenta buď včas uprchl, nebo se skrývá na kubánské ambasádě, jak se domnívají západní tajné služby.

Za dva dny, o 8 500 kilometrů dál:

-Pane prezidente…

-Co je, Jiří, copak nevidíte, že právě školím ústavní soudce?

-Je to naléhavé, pane prezidente. Máme, tedy Vy máte hosta.

-Teď? Nikoho nečekám. A s policejním prezidentem mám konzultace přece až zítra.

-Je tady ten, ten z Venezuely, co jste ho pozval na návštěvu jako první na světě vůbec.

-A co chce?

-Čeká na přijetí a prý má dost času na to, aby ta jeho návštěva u nás nebyla jen třídenní, ale dlouhodobá.

-Pro boha! To nemohl přijet dřív, než to u nich znovu ruplo? A proč nejel na návštěvu do Moskvy, tam by se hodil, mají tam už ukrajinského Janukoviče, takže by si s ním měl o čem na úrovni povídat.

-Ale Putin ho přece nepozval, tak jako vy, ten se s rebely nebratříčkuje.. ehm.. chtěl jsem říct, že  je konzervativní. 

-No dobře, Jiří, já tedy půjdu Guaidóa přivítat.  Ale jen tak odsud zmizet nemůžu. Zavolej Mynářovi, ať tohle školení dorazí ta mě. Vyzná se, už taky jednal se soudci.