Demokratické strany neztrácejí nervy z toho, že pokud před volbami i po nich se manifestačně zařekly s Babišem spolupracovat, a jestliže on to vzal na vědomí a respektoval, pak že „utření vládních nosů“ je pro ně neodvratné.
Takový výklad je chybný. Chce navodit dojem, jakoby šesti partajím šlo jen o teplá ministerská křesla, ředitelské posty či tučné příjmy pro „svoje“ členy správních a dozorčích rad.
Samozřejmě tomu tak není. Jde jim o blaho voličů, na sebe myslí lídři až v poslední řadě. Zvláště v těchto dnech vystupuje paralela s VÚ (vítězný únor 48) a VHA (Vítězné hnutí ANO) do popředí zvlášť ostře. Podle názoru neformální Demokratické fronty je u nás demokracie ohrožena. Naprosto cynickým chováním premiéra a prezidenta, kteří nerespektují vůli dolno-horních 10 miliónů občanů! Ti už po sto večerů nemohli ulehnout ke klidnému spánku ukolébáni sladkou stabilitou, neboť co jim je platná svoboda materiální a ekonomická, když kabinet v demisi drze řídí zemi, přičemž by mohla fungovat liberálním samospádem.
Místo, aby trestně stíhaný premiér byl v tuzemských i v zahraničních aktivitách zdrženlivý, a v podstatě „chodil kanálama“, troufá si na bruselských summitech vnucovat se bezúhonné evropské elitě. Drze se s kdekým pozdraví, pronese pár slov ve světových jazycích, a dokonce se vetřel do separé prezidenta Macrona, dvacet minut mu francouzsky „hučel do budky“ a k dovršení vší ostudy ho nakonec pozval na návštěvu Česka. Macron zcepenělý drzostí českého obviněnce nebyl však schopen - při svém perfektním vzdělání a s etiketou v malíčku – pozvání nepřijmout. Takovému zostouzení republiky je zapotřebí udělat demokratickou přítrž.
Proto se lídři sešli a vypracovali výzvu k občanům, aby podpořili jejich snahu přimět Babiše k odchodu z vlády.
Teď už jenom zbývá dát výzvě razantní název. Což se však ukázalo jako oříšek. Nabízela se sice ideální formulace se silným mobilisačním potenciálem: Pryč s bezvládím !,avšak ukázala se bohužel jako nepoužitelná z věcného hlediska. Čtyři měsíce od voleb už tři měsíce vládu máme. Ačkoli nezískala důvěru, ministři oproti standardním očekávání demokratických sil nepropadli úzkostným stavům a pocitům, že jako nehodní důvěry se na to „můžou vykašlat“, a naopak makají ostošest, a k paralýze chodu ministerstev nedošlo. I díky okysličení úřadů novou krví jako náhradou krve prý kontaminované otravnou chovancovinou.
Nechtěnou, nevyžadovanou a nedemokratickou hyperaktivitu dočasné vlády proto výzva demokratických stran odsoudila už v samotném názvu prohlášení, které teď opravdu sedí (jako zadek na hrnci):
Pryč s mocvládím!
