Naši traumatizovaní předškoláci mohou těm americkým tiše závidět

Právě kdy u nás začíná zápis dětí do mateřských škol, bylo by dobré nalít si čistého vína a konstatovat děsivou pravdu o tom, jak moc jsou ve školkách traumatizovány.

Ne snad, že by se na nich učitelky dopouštěly kontaktních výchovných aktů, trestaly je zákazem přidat si moučník nebo jim dokonce odebíraly mobily. To ne.

Ale zraňují je na duši. Tím, že jim dovolují, aby si v tzv. kolektivu našly kamaráda či kamarádku, s kterým si hrají přednostně, raději než s ostatními. Jde to až tak daleko, že ve školkách vznikají nerozlučné dvojice, kdy jeden/jedna o druhém/druhé nahlas říká, že jsou nejlepšími kamarády/ dkami.

Dokážeme  si - my dospělí - vůbec představit, jak takové výběrové upřednostňování jednotlivců pak ostatní děti, které pro onu dvojici „nejlepších“  jsou už jen kamarády, bolí?  Zřejmě ne. Zato v Americe ano.

Tam kromě tolik úspěšné kampaně, respektive hnutí Me Too, které si razí cestu i do EU, myslí i na trápení dětí. Takových, které se nemohou vyrovnat s tím, že nejsou považovány za nejlepší přátele.

A proto v jedné z průkopnických amerických školek teď platí nařízení, že žádné dítě nesmí před ostatními někoho označit za nejlepšího kamaráda.

(Však známe, jak zraňující pro okolí je, když už v dospělosti říkáme: To byl můj nelepší kamarád ze školky /ze střední, z vojny, ze strany apod.)

Hřebíček na hlavičku uhodilo zdůvodnění  pedagogů zaslané rodičům amerických dětí.

„Naše zkušenost je taková, že používání výrazu nejlepší kamarád, i když se to děje láskyplným způsobem, v ostatních dětech vytváří pocit, že jsou vyloučené.“

Je dobře, že se americkými zkušenostmi teď začaly zabývat i školské výbory obou našich komor a že komisařka Jourová dostala neformální pokyn od české vlády (v demisi), aby se zákaz označování „nejlepších“,  a to v co nejširších souvislostech nejenom kamarádů,  implementoval do unijních směrnic.

Uplatnění zákazu však nebude snadné, obzvlášť u „starých psů“, kteří se novým „kouskům“ neradi učí.

Dokážeme si představit, jak těžko by se s novou situací vyrovnávali třeba sportovní komentátoři.

„.. a nejlepším střelcem extraligy se třiceti brankami byl Tomáš Mertl..“

Ze sluchátek z režie: 

„Průser! Víš, jak tím traumatizuješ ostatní střelce? Za to nám Rada napaří pokutu jako hrom. Oprav to, ale rychle,..“

„Opravuji: Tomáš Mertl nastřílel…“   

Později po vysílání:  

„Díky Bédo, že jsi mě v tom nenechal utopit. Fakt seš můj nej…. ehm, parťák.“