Nalejme si čistého vína

Zkusme být aspoň jednou objektivní a zkoumejme - padni komu padni – jestli je opravdu v téhle zemi nějaká politická strana bez poskvrny. Taková, aby ve svém lůnu nechovala členy či funkcionáře důvodně podezřelé z nekalého chování a nebo, nedej Bůh, dokonce z konfliktu se zákonem.

„Existuje taková strana!“ chtělo by se zvolat spolu s Leninem, který právě těmito slovy oznámil ruské veřejnosti, že jsou to bolševici v sociální demokracii, kteří jako jediní budou hájit zájmy pracujícího lidu. Měl hlubokou pravdu, ostatním stranám zakroutil krkem a nikdo jiný pak už neměl šanci hájit kohokoli.

Ale neodbočujme.

Stačí letmý pohled na všechny ty pány Kalousky, Langry, Johny, Svobody, Dolejše.. Ale také třeba na vzory všech ctností filantropy Bursíky, kteří chtějí slova národní hymny: “Bory šumí po skalinách“ inovovat na „větrníky šumí…“ atd. Hned je zřejmé, že tyto strany rozhodně bez škraloupů nejsou.

Jediná sociální demokracie ve svých řadách nemá nikoho, o kom se ví, že by na něj mohl padnout jen stín podezření na neetické chování.

Je to skutečně tak, ať se nám to líbí nebo ne. Důsledná kádrová politika a vysoko nastavené vstupní standardy začaly přinášet sladké ovoce. Straně čistých jak lilie se nevyrovná nikdo.

Bývalého ministra financí Svobodu, který se dostal za katr kvůli pár miliónům pro továrnu na kočárky nebo už téměř odešlého šéfa sněmovny Vlčka, který vypůjčený milión vracel v igelitce a dalších pětadvacet pod rouškou dotace sportovního areálu pomohl přihrát luxusnímu hotelu svého kolegy, s nimi laskavě nespojujte. Členy ČSSD nejsou.

Že jeden z nich ve straně tehdy dávno byl a druhý ještě dnes ráno? Ale prosím vás… Každý byl někdy někde něčím.

Čo bolo, to bolo. Teraz sme čistí.

Pravda, trochu se během let ušpinil ministr, premiér (Gross), předseda sněmovny a do kolekce zbývá už jen (náš) prezident.

Существует такая партия!

Jan Dvořák