Nahoru a dolů

Stačilo pár slov a z arzenálu ostře nabitých předvolebních reklamních prostředků se staly mrtvé věci.

Ne že by oněměly. Ale všechna ta „mínus" či „plus" a „řešení místo strašení" a top ono a top tohle, se najednou ocitla v jakémsi bezčasí bez úrodné půdy.

Koho by dneska nebo zítra napadlo zvednout hlavu a podívat se billboard, když volby budou až za tak neuvěřitelně dlouho?

Nejchytřejší zbraně včerejška jsou dnešním harampádím. Takové zmarnění přichází málokdy, třeba když koncert ostošest avizovaný médii se pro nemoc zpěváka odloží. Ale to nebude ten nejšťastnější příklad. K něčemu trochu podobnému došlo před dvaceti lety, kdy plakáty a poutače ještě v listopadu vyzývaly ke splnění úkolů dalšího roku pětiletky a prvního ledna bylo už nejenom po ní, po pětiletce. Teď je tedy po volbách a růžovomodročervenozelené fasády osiří.

Až člověk za pár týdnů půjde kolem některé z nich, třeba si položí bretschneiderovskou otázku: „Tady kdysi visel billboard pana Paroubka... nebo... snad Topolánka?"

 A sám si na ni palivcovsky odpoví: "Jo, visel tam, ale nějak nám ty volby potento, a tak je sundali."  

Tedy ze zdi, prozatím.

Jan Dvořák