Být slavným nebo obávaným člověkem není k závidění. Navenek sklízíte obdiv či budíte strach, a přitom vás mohou trápit potíže obyčejného smrtelníka, jímž však rozhodně nejste.
Není divu, že se významné dějinné osobnosti za svého života se svými chorobami nesvěřovali.
Jen úzký kruh zasvěcených například tušil, že slavný vojevůdce Bonaparte trpěl vznětlivostí v důsledku kolik a žaludečního vředu. Jeho ubohé vystoupení u Borodina v roce 1812 bylo prý způsobeno onemocněním močového měchýře, které mu znesnadňovalo jízdu na koni. O rok později se u Lipska zase „svíjel“ žaludečními bolestmi a stal se zcela apatickým. Hrůza.
Ani diktátor Stalin to v životě neměl lehké.
O kolikách se sice nedočteme, avšak o paranoie a nemilosrdném chování ano. Nemohl za to. Příčinou byla degenerativní nemoc mozku, konkrétně kornatění tepen. Tvrdí to jeho osobní lékař Alexandr Mjasnikov v dosud nepublikovaných osobních vzpomínkách.
I jiná mimořádná osobnost, španělský diktátor Franco měl prý chorobopis rovněž pěkně tučný. Navíc trpěl Parkinsonovou nemocí, takže jeho vážný zdravotní stav byl v posledních letech jeho života dokonce viditelný.
Pravda, od smrti posledně jmenovaného uběhlo už pětatřicet let a doba se posunula k výrazně informační společnosti, kdy padají i dosud nepředstavitelná tabu ve zveřejňování chorob slavných. Je to dobře, dochází tím k jejich polidštění. Veřejnost si může říct: jsou jako my, když se jim stává to, co nám.
Umění komunikace v této citlivé oblasti bylo patrné v minulých dnech i u nás. Bez obalu se svěřil se svým zdravotním stavem JUDr.Hušák, když prohlásil:
“..Sděluji, že jsem včera dostal průjem, a …mohu konstatovat, že nemusel být náhodný. Způsob, jakým se průjem odehrál, se standardnímu průjmu podle svědků nepodobá.“
Nelze se divit, ta SAZKA je skutečný – s prominutím – průser. Pěkný, vážný a slavný zároveň.
Jan Dvořák
